Pár tipů v Courchevelu

Courchevel patří mezi nejlepší evropské lyžařské destinace. Město leží v samém srdci střediska Les Trois Vallées, Tří údolí, které dále tvoří pohoří La Tania, Méribel a Mottaret. Dohromady se nabízí až 600 kilometrů vzájemně propojených sjezdovek. Courchevel představuje jednu z největších koncentrací luxusu na jednom místě. Jsou zde zastoupeny snad všechny velké světové značky. Samozřejmostí je také bohaté wellness zázemí a spoustu povyražení. Při ideálních podmínkách si zde dobří lyžaři užijí parádního Prašanu, případně heliskiing.  Příznivci chutných jídel mají k dispozici hned několik restaurací pyšnících se michelinskou hvězdou. Výborné jídlo se pochopitelně dostane i podnicích bez hvězd.

Ideální polohu k ubytování nabízí Hotel Le K2, který se nachází nedaleko centra Courchevel 1850. Jeho silnou stránkou je kvatlitní personál. Výborné wellness doplňují bazén a terasa s krásným výhledem na okolní horské masivy. Za návštěvu určitě stojí restaurace Le Kintessence, která drží dvě michelinské hvězdy. Vzhledem k tomu, že nabízí pouhých pět stolů pro celkem dvacet pět míst, je záhodno si udělat včasnou rezervaci. K Hotelu Le K2 náleží také osmička skvěle vybavených a prostorných chaletů. Jak je na dobrých adresách obvyklé, jsou s hotelem propojeny podzemním tunelem. Velmi dobrou alternativu k Le K2 nabízí sesterský hotel Le Kilimandjaro.

Hotel Le Cheval Blanc má každoročně až osmdesátiprocentní návratnost hostů. Cheval Blanc patří mezi devítku francouzských „palace hotelů“. Zjednodušeně řečeno, patří mezi devět nejluxusnějších ubytovacích zařízení v zemi. Velikost je střídmá, nabízí se pouhých 36 suit, nejprostornější čtyřložnicové apartmá zabírá celé 4. patro. Péče o hosty je příkladná. Po lyžovačce jsou k dispozici rozlehlé lázně, následně výborná restaurace, která aspiruje na třetí michelinskou hvězdu.

Další špičkový hotel představuje Les Airelles, který stejně jako Cheval Blanc patří mezi „palace hotely“. Je vhodný především pro rodiny s dětmi. Les Airelles ale nemusí sednout každému. Interiéry až moc připomínají palác ve stylu horské chaty. Jinak je zde myšleno na každý detail.

V Courchevelu se nabízí také několik parádních chaletů. Za zmínku určitě stojí luxusní třípatrová chata Shemshak Lodge, do které se vejde osm dospělých a pět dětí. Tento ski-in ski-out chalet má vlastní malé spa s bazénem, jacuzzi, hammamem, saunou a posilovnou.  O poznání větší je Chalet Owens, který pojme až dvanáct dospělých. Na rozdíl od Shemshaku je ideální pro partu přátel, kteří doma zanechají děti a vyrazí si popařit. I zde jsou k dispozici malé lázně. Navíc pak pokoj pro služebnictvo či ochranku.

Pohodlné chalety v oblasti Kitzbühel

Maierl-Alm & Chalets je malý resort vysoko nad tyrolským Kirchbergem a vlastně také nad slavným Kitzbühlem. Ve středu stojí neveliký hotel, který obklopuje zemědělská farma a pětice parádních chaletů. Každý z nich disponuje třemi patry o 200 metrech čtverečních. V tom nejvyšším se nacházejí dvě prostorné ložnice s veškerým příslušenstvím. V jednom je uprostřed místnosti vkusná solitérní vana. V prostředním patře, které je na úrovni příjezdové cesty, je obývací pokoj, kuchyň, jídelna, bar a velká terasa. Úplně dole jsou k dispozici opět dvě plně vybavené ložnice. K tomu ještě prostor pro lyžařské vybavení, případně kola, vstup do podzemního tubusu/tunelu, který vede do hotelového bazénu, fitness a samotného hotelu.

Maierl-Chalets-im-Winter

Nejpříjemnějším místem nejspodnějšího patra je ale privátní wellness se saunou, relaxační místnost s velkou postelí. Venku na terase pak dominuje jacuzzi s úchvatným výhledem na hory a do údolí. V případě dobré společnosti, rozhodně doporučuji zimní pobyt v něm protáhnout do ranních hodin. Je to opravdu příjemné. Ubytování je samosebou ski-in & ski-out, což zvyšuje komfort. Každý z chaletů pohodlně pojme včetně dětí až deset lidí. Připomínám velmi pohodlné postele. Kombinace kvalitního dřeva a kamene je opravdu příjemná a člověk při návštěvě už myslí na to, kdy se sem zase vrátí.

Kdo by do Maierlu přijel za špičkovou gastronomií, nebude zcela uspokojen. Jídlo je na rakouské poměry slušné, ale v Praze by to na první pětadvacítku určitě nestačilo. Okolní lyžařské terény nejsou tak dobré jako například ve Voralbersku. Množství sjezdovek různých náročností je ale dostačující. Navíc, kdo by si nechtěl sjet Hahnenkamm, nejslavnější a nejobávanější světovou sjezdovku. Nejvíc vítězství v klasickém sjezdu zde vybojoval Švýcar Didier Cuche. Celkem pětkrát stál na stupni nejvyšším.

Maierl-Alm & Chalets je výbornou volbou pro všechna roční období. V nejnižší sezóně se dá pořídit za zhruba 500 eur pro čtyři osoby, ve vysoké sezóně se cena vyšplhá až někde k úrovni 1700 až 2000 eur za noc.

The First Luxury Art Hotel Roma – když vířivka, tak na terase

To, že respektovaný web oyster.com loni zařadil The First Luxury Art Hotel Roma mezi 12 nejluxusnějších hotelů v Evropě, dává smysl. Řím nabízí spoustu dobrých až výtečných hotelů, butikový The First Luxury Art Hotel Roma ale mezi nimi zaujme jednou specialitou – vířivkou na terase s výhledem na centrum města. Upřímně, tohle bylo daleko větší lákadlo než michelinská restaurace, v níž se tu snídá. Suity s vířivkou jsou v hotelu pouze dva a bývají velmi často vyprodány.

Ta legrace ale pochopitelně něco stojí. Osmačtyřicetimetrový jacuzzi suite s mimořádně prostornou a vkusně provedenou terasou, na níž trůní čistá, modrá a velká vířivka, tu v třetím dubnovém týdnu vyšel na lehce přes 800 eur za noc po poměrně znatelné slevě a se snídaní. Jenomže v Římě vás taková libůstka prostě přitáhne, jarní noci tu jsou vlahé, kolem střechy starých domů, pod nimi městský, ale na terasu jen slabě doléhající ruch, na dohled Villa Medici, Tibera, Španělské schody… Ze čtyř dnů zde strávených jsme podstatnou část večerů a nocí strávili popíjením ve vířivce nebo u ní. A protože v hotelu byli ubytovaní i naši přátelé, uspořádali jsme tu i dva poměrně hlasitější dlouhé noční večírky, které hotelová obsluha – a pravděpodobně i hosté v sousedních suitech – v duchu italské povahy přešla bez zdviženého obočí.

Terasová vířivka na sebe strhává pozornost tak trochu nespravedlivě na úkor suitu, který také nabízí splendidní zážitek. Hotel nese označení Luxury Art a v tom stylu je vybaven. Pokoje, a také chodby a další prostory hotelu, jsou vyzdobeny vkusným moderním uměním. Samozřejmostí je king-size postel s opravdu parádní matrací a polštářovým setem pro nejnáročnější zhýčkance. Na úvod nám tu přichystali lahev solidního champagne a mísu ovoce. Doplňované lahve s vodou na nás čekaly každý den. Prostorná koupelna je vyvedena v mramoru, vše čisté, úhledné. Zaujaly hi-tech drobnosti typu reproduktorových docků na iPhone/iPod nebo multinabíječka snad na všechny typy telefonů a tabletů.

Snídaně je ve dvou variantách. Levnější „italská“ za patnáct eur nabízí omezený sortiment, plná „anglická“ pak za dvojnásobek přehřšle výtečných pokrmů, širokou škálu fresh džusů, prosecco atd. Snídá se v zdejší michelinské restauraci All’Oro, kde vládne šéfkuchař Riccardo Di Giacinto. Kolega Motejlek tu byl zrovna v čase svých narozenin, personál to zaznamenal a připravil vkusný dort. Milý, ne vždy a všude samozřejmý detail. Nebyli jsme tu na večeři, přátelé ano, nestěžovali si, ale ani nebásnili.

Ještě lepší výhled než z vířivky nabízí střešní zahrada. Slouží buď jen k odpočinku a vyhlídce nebo jako restaurant. Panorama tu je opravdu mimořádné, centrum Říma jak na dlani. Ostatně pěšky ke Španělským schodům nebo na Piazza di Popolo je to z hotelu méně než pět minut. Pro prohlídky centra ideální startovní pozice.

Machu Picchu za dveřmi hotelu

Jihoamerické Peru je nádherná země. Jedním z takřka povinných cílů je Machu Picchu, tajemné sídlo zaniklé civilizace Inků. Návštěvu ruin komplikuje poloha – z dodnes neznámých důvodů Inkové postavili tuto osadu skrytou v Peruánských Andách ve výšce 2 450 metrů nad mořem.

Turisté proudící každý den z Cuzca mají dvě možnosti, jak se na Machu Picchu dopravit. První variantu volí zarytí dobrodruzi a vydávají se pěšky na trasu, kterou před stovkami let vybudovali samotní Inkové. Tato pouť může trvat až pět dní, ale je také možné zvolit kratší cestu. Druhou, častěji využívanou možností je doprava vlakem do blízkého města Aguas Calientes, odkud vás na místo doveze autobus. Jistě si dokážete představit, jak se v dopoledních hodinách začnou desítky turistů sjíždět k vstupní bráně do jednoho ze sedmi nových divů světa, zařazeného na seznam kulturního i přírodního dědictví UNESCO. Může se vám tak stát, že se ocitnete v davu lidí, který pokazí pokojnou atmosféru tohoto spirituálního místa.

Je zde však způsob, díky kterému můžete Machu Picchu navštívit v naprostém pohodlí. Díky společnosti Belmond, která ještě nedávno nesla název Orient-Express, se ubytujete nedaleko vstupu do jedné z nejvyhledávanějších památek světa. Cestu na místo divokou přírodou absolvujete vlakem Belmond Hiram Bingham, který se řadí mezi nejlepší na světě. Jméno na počest amerického akademika a cestovatele, který 24. července 1911 učinil jeden z nejvýznamnějších archeologických objevů 20. století. Během výstupu na jednu z blízkých hor zahlédl kamenné stavby, pozůstatky dosud neznámého osídlení, které záhy pojmenoval podle nejbližší hory Machu Picchu.

Belmond Sanctuary Lodge původně patřil státu, nyní jej řídí společnost Orient-Express. Nachází se v Posvátném údolí a je tvořen 29 pokoji a 2 suitami. Ty nejhezčí mají vlastní terasu, orientovanou na horu Machu Picchu. Ohromující výhled přímo z pokoje je jedním z největších lákadel, které může hotel nabídnout. Jídlo je zahrnuto v ceně ubytování, okusíte zde především peruánské speciality. Můžete také využít některého z místních průvodců, který vás provede tajemným komplexem Inků – vstup do něj je pouhých 5 minut od hotelu. Máte proto jistotu, že uvnitř budete mezi prvními, dříve než se nahoru dostanou desítky turistů, kteří vyrazili prvními spoji z Cuzca či bydleli v blízkém Aguas Calientes. Nejvíce jich je zde kolem poledne. Vy si tuto nezaměnitelnou atmosféru budete moci dopřát i v závěru dne, kdy většina lidí pospíchá na poslední vlak. Zkrátka, ubytování v Belmond Sanctuary Lodge neohromí honosným luxusem, jeho výjimečnost tkví spíše v jedinečné poloze. Nečekejte velké pokoje ani moderní lázně, jde o skromný hotel, který však v této oblasti nabídne nekompromisní servis. Především ale platí, že je to jeden z těch hotelů, který stojí za návštěvu už jen díky lokalitě, ve které se nachází.

Přírodní krásy Patagonie

Je to nejjižnější místo na Zemi, kam se přitom můžete pohodlně vypravit. Blíže k pólu už je jen Antarktida. Patagonie – krásná a pestrá příroda, jež láká vášnivé cestovatele, fotografy a milovníky klidu. Nyní zde zvolna začíná hlavní sezona. Od listopadu do dubna panuje na tomto jižním cípu amerického kontinentu léto, během kterého jej navštíví nejvíce turistů. Zejména po Novém roce se návštěvníci vydávají do parku Tierra del Fuego a na Mys Horn. Právě v parcích spočívá krása Patagonie. Jedinečné útvary Fitz Roy zkrátka musíte vidět. Ohromí vás nekonečně dlouhé planiny, silný nárazový vítr a až ledově klidná krajina.

Na jak dlouho se do Jižní Ameriky vydáte, je jen na vás. Pokud však chcete stihnout více než jen Patagonii a objevit také některá další místa Chile, Peru nebo Argentiny, doporučujeme vám rezervovat si pro cestu 14 dní a více. Během dvou týdnů můžete pohodlně procestovat tuto část jihoamerického kontinentu. Součástí cesty může být také plavba okolo fjordů. Na lodích pro zhruba 200 hostů naleznete nejen komfortní ubytování, ale také zábavu a prostor pro relaxaci. Důležitá však je příroda, kterou z jejich paluby uvidíte. Doporučujeme vám zvolit kratší plavby, trvají zpravidla 4 dny. Během nich uvidíte vše podstatné – tučňáky, mys, na kterém se střetávají dva oceány, krásné hory a ledovce. Zbylý čas můžete využít pro cestování po souši. Zejména park Torres del Paine stojí za pozornost. Horské štíty And a větry zde tvoří extrémní klimatické rozdíly. Díky tomu zde naleznete bohatou a neobvykle různorodou květenu a živočišné druhy.

Awasi Patagonia

Tento nový lodge je tvořen 12 vilami, přičemž každá nabízí impozantní výhled. Leží přímo v rezervaci, jeho hosté mohou využít vlastní džíp a služby průvodce, díky kterému objeví ta nejkrásnější zákoutí parku Torres del Paine. Lodge má svůj příběh, neboť před více než stoletím zde měla své tábořiště britská cestovatelka Florence Dixie, která si během svých cest Patagonii zamilovala. Hosté jednotlivých vil si mohou i dnes užívat krásný a ničím nerušený pohled na dominanty parku.Budovy totiž stojí v dostatečných rozestupech a jsou citlivě zasazeny do krajiny. I design jejich interiérů a exteriérů souzní s okolní přírodou, dominuje dřevo a jednoduché tvary. Nechybí ani kompletní zázemí, v němž mohou hosté relaxovat a sdílet své zážitky. A že jich bude. Každý den můžete vyrazit na libovolný výlet, který vám doporučí váš osobní průvodce. Nabízí se řada aktivit, od procházek po ledovci až po jízdu na kolech, kajacích i koních.

Tierra Patagonia Hotel & Spa

Na jižní hranici parku Torres del Paine se nachází tento hotel, jehož budova připomíná mimozemskou stavbu. Ve skutečnosti však design vychází z nákresů Charlese Darwina, který zkoumal fosilie na březích nedalekého jezera. Stejně jako lodge Awasi je celý ze dřeva, uprostřed krásné přírody, leží jen několik kilometrů od sebe. Hosté hotelu mohou všude obdivovat okolí díky velkým oknům, případně vystoupit na velkou terasu. Pokoje jsou velmi prostorné, s designem v přírodním duchu, všechny jsou přitom orientované k jezeru Lago Sarmiento a dominantnímu horskému masivu Paine.

Jamajka

Jamajka, to je divoká příroda, kultura rastafariánů, skvělá hudba. Nejlepší pláže, kvalitní služby a slušné hotely nabízí především severovýchodní pobřeží ostrova. Samozřejmě, není to 100 % luxusní destinace, stále zde schází turistická infrastruktura. O to víc je však autentická. Lidé jsou milí a ochotní, čím více se blížíte východnímu pobřeží, setkáte se s přirozenou jamajskou kulturou a divokou přírodou.  Jamajka tak nemusí nutně být dovolenou za branami resortu.

Let na Jamajku vyžaduje přestup. Podle toho, jaký zvolíte spoj, strávíte na cestě od 14 do 16 hodin. Nejlépe se jeví spojení do Montego Bay přes Frankfurt, s německým Condorem a Lufthansou. Pokud se rozhodnete letět do Kingstonu, musíte využít služeb British Airways a v Londýně se přesunout mezi Heathrow a Gatwickem.

Přímo v Montego Bay je první ze tří hotelů, které si zaslouží doporučení. Half Moon, A RockResort je velký hotel s bohatou vybaveností. Rozhodně se zde nebudete nudit, jsou zde tenisové kurty, golfové hřiště, stáje, několik dětských klubů, laguny s vlastními delfíny a lázně. Resort nabízí hezké ubytování, pokoje jsou dobře udržované a několik různých kategorií umoží zvolit ideální pokoj jak rodinám s dětmi, tak náročným hostům, kteří vyžadují klid. Můžete tak bydlet nedaleko hotelových služeb v pokojích na pláži, které se nacházejí v patrové budově. Více klidu však naleznete v Royal Villas, které leží v odlehlé části resortu. Jejich hostům usnadní pohyb po resortu club car.

Dalším doporučeným místem je Hotel Trident. Přiléhá k němu i Trident Castle, který nabídne rustikální design a vypadá jako staré panské sídlo – jeho pokoje jsou však omšelé a rozhodně nestojí za doporučení. Hotel Trident je však dokonalý protiklad. Jeho vily sice neleží na pláži, všechny ale mají výhled na moře. Jsou mezi nimi velké rozestupy, takže se hosté nevidí a vzájemně neruší. Při příjezdu dostanete telefon, kterým může zavolat concierge v případě jakéhokoliv přání. Takže když si chcete třeba objednat večeři či promítání filmu v hotelovém kině, nemusíte opustit pláž. Ta je dobře upravená, ale malá. Vzhledem k velikosti hotelu však dostačuje všem hostům i při obsazenosti všech třinácti vil. Jelikož je hotel součástí brandu Geejam, mohou jeho hosté využít i pláž v sesterském hotelu Geejam.

Také ten má své jedinečné kouzlo, které si oblíbili VIP cestovatelé z celého světa. Nachází se zde například nahrávací studio, které využila řada hvězd populární hudební scény. Jamajka miluje hudbu, na každém kroku zní reggae, v hotelech jsou tematické večery s místními talentovanými umělci, odehrává se zde řada festivalů.

Posledním hotelem, který by mohl uspokojit, je Jamaica Inn. Zde je ale žádoucí  sáhnout až po vyšších kategoriích ubytování, zejména po suitách s výhledem na moře. Hotel je relativně malý a pokud zvolíte ubytování v kategorii Cottage, budete mít více klidu a také vlastní bazén. Jamaica Inn disponuje krásnou a udržovanou pláží, kde můžete relaxovat ve stínu slunečníků. Právě pláž s pozvolným vstupem do vody je hlavní předností resortu. Tou druhou je celkový charakter hotelu. Je velmi klidný a hosté zde ubytovaní nebudou rušeni a mohou si užívat karibské relaxace – nachází se zde pouhých 52 suit a cottages.

Maui a Lanai

Na Havajské ostrovy se dá jet kdykoli. Klimatické podmínky jsou příznivé trvale příznivé. My jsme se na Havaj, konkrétně na ostrovy Maui a Lanai, vydali v prosinci a zůstali až do ledna. Právě toto období je zde hlavní sezónou a ceny všeho stoupají až o 60 procent; s blížícími se Vánocemi navíc klesá možnost spontánních rozhodnutí a výletů – všechno je už rezervované. A pokud přece jen uspějete, opět se musíte smířit s vyšší cenou – pro srovnání pronájem auta na celý měsíc na Maui, které jsme objednali dva měsíce předem, náš vyšlo na cca 800 dolarů, stejné auto na jediný den na ostrově Lanai stálo 200 dolarů. Takže plánování se určitě vyplatí.

Nejen klima je na Havaji příjemné. Především zde výborně fungují služby, ať už jsou to různé půjčovny, laundromat nebo restaurace, všude se setkáte s ochotnou asistencí. Docela neuvěřitelné, když uvážíme, že život na Havaji je pro místní natolik drahý, že velká část méně kvalifikovaných pracujících ani nevydělá na bydlení a žijí de facto jako bezdomovci na plážích nebo v autech.

Jídlo je skvělé, nicméně pro fanoušky bio a lokálních potravin bude zklamáním, že až 90 % potravin se dováží, včetně ovoce typického pro místní stravu. V posledních letech se ale to díky různým iniciativám a místním podnikatelům začíná měnit.

Nejlepší jídlo: ahi poke (syrový kořeněný tuňák s avokádem a cibulí) v restauraci Sansei, kokosová a čokoládová zmrzlina bez mléka od „kokosového Glenna“ (Coconut Glenn), čerstvá ryba moi v Pacific’O.

Restaurace na Maui:

Mama’s Fish House – Pa’ia – fine dining, velmi klasická restaurace s vlastní romantickou pláží, kam se bez rezervace nedostanete, zato u ryby se dozvíte i to, kdo ji ulovil a místním drinkům se nedá odolat! (Večeře pro dva od 250 dolarů.)
http://www.mamasfishhouse.com/

Pacific’O, Sansei – Lahaina – fine dining, Lahaina – moderní restaurace zaměřená na bio a lokální potraviny (šéfkuchař má vlastní zahrádku na bylinky a zeleninu), lepšího tuňáka jsem v životě nejedla! Skvělý výběr vína. Rezervaci doporučuji. (Večeře pro dva od 250 dolarů.)
http://pacificomaui.com/

Longhi’s – Lahaina – velmi příjemná restaurace, kde jsme si po předchozí výborné zkušenosti udělali rezervaci i Vánoční večeři. Rozhodně doporučuji humra se srdcovkami pro dva. (Večeře pro dva od 150 dolarů.)
http://longhis.com/

Sansei Seafood Restaurant & Sushi Bar – Kihei – skvělé ryby a sushi v moderním i fusion provedení. Cokoli mají v lístku označeno jako „must try“ rozhodně vyzkoušejte. Rezervace nutná, jinak riskujete dlouhé a nejisté čekání na baru. (Večeře pro dva od 200 dolarů.)
http://www.sanseihawaii.com/

Colleen’s, Hana Hou Cafe – lokální, trochu hipsterské, ale velmi autentické podniky v Haiku. V Colleen’s mají výtečné burgery z místního hovězího, v Hana Hou vás zase překvapí majitel, rodilý Pařížan, který zde už 17 let vaří havajské speciality – právě zde jsme poprvé ochutnali místní „plate“, což je velký talíř nebo spíš podnos, který si sami sestavíte z výběru několika tradičních dobrot – většinou jde o nějakou verzi vepřového na páře, sépie se špenátem, lososový studený salát, rýži, těstovinový salát a dezert. (Oběd pro dva cca 60 dolarů).
http://colleensinhaiku.com/
http://www.hanahoucafe.com/

Charley’s – Pa’ia – velmi „country“ podnik, kde večer hraje živá hudba, my jsme sem ale často mířili na vydatnou snídani – kovbojskou loco moco, klasická vajíčka nebo palačinky. (Snídaně pro dva cca 40 dolarů).
http://charleysmaui.com/

Fat Daddy’s – Kihei – gril s udírnou a skvělý hovězí brisket nebo vepřová žebírka. Takové si v Praze nedáte. (Oběd/večeře pro dva od 80 dolarů).
http://fatdaddysmaui.com/

Často jsme nakupovali jídlo s sebou v supermarketu Wholefoods v Kahului, v Mana Foods v Pa’ia nebo ve Foodlandu v Kihei. Ve všech třech seženete skvělé studené i teplé jídlo na piknik na pláži nebo na výlet. Kolem cest každou chvíli narazíte na stánky s čerstvými kokosy, smoothies a banánovým chlebem, případně na pojízdné stánky s ledovou tříští, krevetami a burgery.
http://www.wholefoodsmarket.com/stores/maui
http://manafoodsmaui.com/
http://www.foodland.com/stores/foodland-kihei

Ubytování:

Doporučila bych se vyhnout turistickým rezortům na jižním Maui (i když na druhou stranu, pokud vám tento typ hromadného bydlení nevadí, ocitnete se v nablýskaném Haole-woodu a na pláži možná potkáte nějakou celebritu). Pokud jde o kvalitu, v této lokalitě záleží čistě na tom, kolik chcete utratit, vybere si každý.

Já bych na Maui doporučila dva menší „butikové“ hotely Mama’s Fish House a Pa’ia Inn v Pa’ia – celkově je Pa’ia příjemné místo, odkud se dá dobře vyrážet na výlety po celém ostrově. Na druhé straně ostrova, v krásném historickém, původně velrybářském městečku je to zase Lahaina Inn, místo, kde se přeneste v čase tak o 100 let.

Na Lanai je výběr jednoduchý – jsou zde jen dva 4 Seasons rezorty, jeden z hotelů je přímo na pláži s krásným korálem pro dobré šnorchlování.

http://www.mamasfishhouse.com/
http://paiainn.com/
http://www.lahainainnhawaii.com/
http://www.fourseasons.com/manelebay/

Doprava:

Bez auta se neobejdete. A určitě doporučuji 4×4 – vzhledem k tomu, že nejběžnějším autem v půjčovně je Jeep Wrangler, to nebude problém. V autopůjčovně se dozvíte řadu omezení, kam nemáte jezdit, ale o nic riskantního se nejedná – silnice jsou v pohodě a i na těchto místech jsme samozřejmě potkávali jiná auta. Ale je třeba nepodcenit počasí – bleskové a silné povodně na Maui nejsou nic mimořádného.

Praktické informace:

Nám bohatě stačil průvodce Lonely Planet, ke kterému mám dvě poznámky:

  1. Doporučené restaurace nám opakovaně doporučovali i místní, a většinou byly opravdu dobré nebo aspoň odpovídaly popisu, toho není třeba se bát.
  2. Slabší je to s doporučeními na výlety, vyložené zklamání představovala například vyhlášená „cesta do Hany“, až směšně působily některé „vodopády“ – například Twin Falls je bahnitá říčka, kde se může chtít vykoupat jen opravdový turista – nadšenec (ale bylo jich tam docela dost). Doporučení na hezká místa proto raději získávejte od známých cestovatelů nebo místních.

Naše Top 10:

  • Východ slunce a následný trek na Haleakala – využijte úvodního jet lagu a vyrazte do výšky přes 3000 m.n.m. na fascinující východ slunce nad ostrovy.
  • Výlet na Lanai – malý ostrov, kde se zastavil čas – na náměstí si užijete ospalou atmosféru, jaká tu trvá už více než 100 let, pak si poslechnete nadšení místních z nového majitele (Larry Ellison) a jeho přínosu a plánech pro ostrov.
  • Lahaina – staré velrybářské městečko, odkud se dá vyrazit na další výlety po moři.
  • Pa’ia a cesta do Hany – malé, trochu hippie městečko, kde nikdo nespěchá, ale které přeje řemeslům a nakupování všeho druhu, cestu do Hany, kterou každý průvodce velebí, sice nevynechávejte, ale to nejlepší je až za Hanou.
  • Red Sand Beach v Haně – krásná pláž s červeným pískem, malá a těžko přístupná, koupání v tůňce za skalnatým výběžkem, jedno z mála míst, kde můžete „po evropsku“ odložit horní díl plavek.
  • Objet celý ostrov – ačkoli to mapa z autopůjčovny zakazuje, je to jeden z nejhezčích zážitků: protože se jedná o aktivitu na pár hodin, zažijete prudce se měnící krajinu v měnícím se světle, my byli těmi výhledy tak unešení, že jsme zapomněli fotit.
  • Pláže od Kihei po Makenu – všechny odstíny zlatého písku
  • Hookipa Lookout & Beach – z vyhlídky pozorujte divoký oceán, a pokud to vlny dovolí, tak i špičkové surfaře, na pláži zase obrovské želvy
  • Whalewatching – prosinec je na Maui hlavní sezónou i pro velryby, nenechte si je ujít na vyhlídkách ani na moři (doporučujeme výlety s Pacific Whale Foundation – peníze, které zde utratíte, jsou na podporu a výzkum mořského života, personálu, který tvoří především dobrovolníci, se odvděčíte spropitným.
  • Stand Up Paddle Board neboli SUP – moderní a jednodušší surfování na velkém prkně s pádlem – na rozdíl od klasického surfu se dá zvládnout během pár dnů (a ještě se hezky opálíte).

Nakupování aneb co si přivézt z Havaje:

Originální místní šperky (pravé kovy, perly i kameny) – Sophie Grace Maui (Pa’ia).

Bikini (na Havaji se zásadně nosí jiný spodek a vršek) – Lorenzo a další butiky v Pa’ia.

Originální sluneční brýle Moku, dřevěné, s vypáleným „tetováním“ (Haiku a Lahaina).

Surfařské oblečení seženete na každém rohu, opravdu velká koncentrace známých značek a hezkých butiků je třeba v Lahaině.

Lokální pivo, čokoláda, makadamové ořechy, sušené ovoce (vhodné i jako dárky) – Wholefoods v Kahului, Mana Foods v Pa’ia, Foodland v Kihei.

Místní výtečné čokoládové bonbóny s makadamem a kokosem seženete i na letišti.

Naopak na klasické „americké“ nakupování a značky na Maui nenarazíte; jeden outlet je v Lahaině a jedno nákupní centrum s předními značkami jsme našli poblíž luxusních rezortů ve Wailea (Shops at Wailea) – ale na Havaji je zřejmě vždycky lepší jít na pláž než nakupovat, tam zklamaní nebudete (a pláže ve Wailea jsou opravdu nádherné).

Sporty:

Na Maui narazíte na pláže všeho druhu, s pískem bílým, zlatým, černým i červeným, kamenité, s útesy, ale i zcela hladké, s pozvolným vstupem do moře, na návětrných stranách navíc najdete místa vhodná ke kitingu, jinde zase k surfování nebo paddle boardingu. Protože na Havaji je údajně nejzdravější vzduch na světě, chodila jsem často běhat – kolem pláží v Kihei vedou příjemné zpevněné chodníky, ale běžně se běhá i po silnicích. Rovněž vhodnou začátečnickou pláž pro surfování a paddle boarding jsme našli v Kihei; na většině pláží poblíž zástavby nebo resortů vždy najdete sprchy a toalety, pouze na těch odlehlých není nic nebo maximálně suché toalety.

Jinak se po celém ostrově dá podnikat řada výletů, autem i pěšky, v horách v národním parku Haleakala můžete podniknout i několikadenní treky s přenocováním (opět nutné plánování a rezervace chaty na přespání alespoň dva-tři měsíce předem).

NP Haleakala: http://www.everytrail.com/best/hiking-haleakala-national-park

Pro nákup a pronájem sportovního vybavení, rady pro začátečníky, tipy na vhodné pláže: http://www.hawaiianisland.com/

Náklady:

Na Havaji je draho. Jako určité měřítko se dá vzít benzín – v době našeho pobytu stál benzín v kontinentálních USA cca 1,60 USD za galon, zatímco na Maui 3,90 a na Lanai dokonce 6,90! Podobně drahé jsou zde i jídlo a služby, pro představu surfařské prkno na den stojí cca 100 dolarů. Zkrátka když se nechcete nijak omezovat a dovolenou si užít, připravte se na to, že vás bude stát cca 500-600 USD na den (bez ubytování).

Cestovní doporučení:

Cestu tam jsme plánovali jako nejkratší možnou, tj. pouze s dvouhodinovými přestupy v Londýně a v Los Angeles – a přesto (nebo právě proto) nás zhruba třicetihodinové cestování značně zmohlo. Naopak na zpáteční cestě jsme měli cca desetihodinovou zastávku v Dallasu, kde jsme si pronajali hotelový pokoj a kombinace sprcha-postel-sprcha způsobily, že zbytek cesty jsme strávili svěží a v pohodě. Takže příště asi půjdeme stejnou cestou (přece jen let Kahului – Dallas trvá cca 9-10 hodin a Los Angeles – Kahului cca 6-7). Pokud máte dost času, dá se taková zastávka spojit i s vícedenním výletem někde na přestupním místě v USA.

Proč jet:

Poprvé jsme o Havaji přemýšleli, když manžel žil a pracoval v Kalifornii, kam jsem za ním jezdila, ale i tenkrát nám to nakonec vždycky přišlo zbytečně daleko. Ano, je to daleko, opravdu dál už se jet ani nedá. A proto jsme taky první týden moc nerelaxovali, protože jsme si pořád říkali, co všechno ještě chceme stihnout, protože už tam nikdy nepojedeme. Ale pak nám došlo, že se vrátíme. Možná už nepojedeme na Maui a Lanai a navštívíme raději další z ostrovů (určitě Big Island a Oahu), ale „aloha“ pohodová atmosféra, krásná příroda, hvězdné nebe, oceán a čerstvý vzduch určitě stojí za to na všech havajských ostrovech.

Úvodní foto: rickh710

Kaya Mawa – The Ultimate African Island Escape

I was born at a miserable time and season of the year. It was a few short years after the war, with Europe still rationing everything and at the beginning of winter when Prague was covered in a blanket of smoke from thousands of stoves burning the cheapest coal available as the city dwellers tried to fight the terrible freeze. My first birthday memories are of me getting a new pair of winter boots, (my parents could never afford more than one pair of shoes for summer and one for the winter). I still remember the sound and the feel of the new boots cracking the ice on puddles of rain as the first cold wave hit my hometown. Even then, as my world was hemmed in by my parents‘ dinner discussions about when the new war between Germany and Russia will break out again, I was thinking, wishing like only a kid could: „God, let me get out of this place!“

Fast forward another 30 years or so and I am in Phoenix, Arizona. Here just like in the last few years of living in the Middle East, cracking the ice under my winter boots is one of my least problems. My November birthday is becoming part of my newly adopted country’s Thanksgiving festivities fixated on extended families we sorely lack with just our nucleus of three small children. After rather unsuccessful attempts to create the atmosphere of this very special American holiday the feelings so similar to my childhood birthday set in again: „God, let me get out of this!“ Henceforth Thanksgiving and my birthday will be spent traveling.

So this November many years later finds us, my wife and me, in Africa. I have been under her spell for a long time. I have often dreamt of traveling with dr. Livingstone or building a boat with Robinson Crusoe on a deserted island. It must have been more than 50 years since I read Daniel Defoe’s book for the first time and, like many books of those formative years, never forgot. But the world has changed very much in those fifty years and just as you cannot step into the same river twice you can not relive your past dreams and they become subject to significant revisions.

We anticipated a tough trip on bad roads and occasional leaky tent in the tribal lands of Ethiopia and decided to celebrate my birthday and lick our travel wounds in the lap of luxury on a small, remote island in Malawi. We left most of our luggage and African problems behind in Addis Ababa’s Hilton and flew to Lilongwe, capital of Malawi. Our 6-seater Cessna was waiting for us and we were cordially greeted by Jan, our young, tall, and handsome South African captain. It is just a 45 minute flight crossing Lake Malawi from Lilongwe in the southwest corner of this tiny country (when I was a kid it was still called Nyasaland after the very same lake then called Nyasa) to the central west part where you can find a small island on the map just a few miles from the Mozambique shore of the lake. I know, it is not exactly how Robinson got to his island and regarding his arrival we did NOT plan to crash which would have been closer to Robinson’s original story. But today is my birthday and I am entitled to some poetic license and some flexibility to work with the facts. Our limited luggage is safely stowed. We can carry only 20 pounds each, enough for swimsuits and suntan lotion but mine is slightly over for it is containing a bottle of French Champagne I have been dragging with us all the way through Ethiopia to this former British Protectorate governed by the “ President for life „. Well, here we have it, another African truly democratic leader who simply appointed himself, so money need not be squandered on some ridiculous election. Money, which can be sent safely to his account in Switzerland instead, while the majority of his people live bellow the poverty rate. With a slight delay caused by the bad weather between Lusaka and Lilongwe we finally board the plane with Julia, the Emergency Room physician from Chicago, another and only guest for Kaya Mawa resort. She is going to lick her wounds after a few months volunteering in a Zimbabwean hospital.

As a special birthday treat I sit up front right next to the captain and he points out to the beautiful panorama. Finally we spot a small peninsula on Likoma Island where behind the flame trees is our very own Robinson’s cave. Well, not exactly a cave. It is a stone and wood house among and on the rocky promontory.

When we touch down by the airport shack the jeep with a driver is already waiting and takes us through a promenade of baobab trees and local villages with smiling, waving children to our spectacular new home Kaya Mawa (kayamawa.com).

Kaya Mawa is everything we could dream of. It is a private resort consisting of a few spacious houses built of local or beach combed material, sprinkled over the promontory and along the beach providing for almost perfect hideaways. Each is an original design, beautifully appointed and luxuriously anointed with everything you possibly wish for in a most luxurious hotel. Not exactly Robinson’s cave, but you can feel pretty much alone here. Dr.Julia, is whisked to another house so well hidden, we do not know where she is until she remerges for welcome drinks at the bar.

The houses and shared spaces (bar, restaurant, reception, gift shop) carry elements of the similar style mostly made of drift wood or old boats refurbished and repurposed by a small workshop providing stable employment for locals – quite a few from more than 10,000 people living in the island.

And I should not forget 43 or so employees of the lodge who deliver the services you are quite unprepared for in Africa. You are alone on the beach and you decide to have a swim. Before you even get to the water’s edge a dark figure peels itself from behind the bar, bringing you a fresh towel and dropping it by the sandals you left behind. You want to kayak? Well, you can hardly do that without another black guy suddenly appearing and pushing your vessel onto the Lake as you struggle to get on.

The food, especially after a few weeks of Ethiopian tough beef and sour teff pancakes is divine. The fish are caught in the lake that morning and the fruits are picked just off the trees on the property and after we express our infatuation with fresh mangos, a freshly cut batch appears anytime we sit down in any lounge chair. The rest of the ingredients are flown in and the chef prepares beautiful feasts of exotic flavors. Dinners are being served on the sandy beach on white tablecloths and romantic candlelights with flowers sprinkled all around. One night we are even serenaded by the local acapella group, with nearly half the group consisting of our resort staff, under the guidance of our chief waiter.

If you want to simply relax with a good book you can borrow one in their library and do so by your private house plunge pool in a hammock or on a outdoor sofa. But if you want activities you can take a kayak for a spin or go snorkeling or even diving to see some of more than 1000 tropical fish species. If you have your own home aquarium one of those colorful beauties most probably came from this freshwater lake. You can also venture beyond the resort on a drive to visit the local cathedral or their Katundu Textiles workshop where local women create the chic decorations for the resort and for sale.

Kaya Mawa is truly an unforgettable experience of romantic luxury, perfect for a honeymoon or a special birthday, just like mine. A dream of playing Robinson came true without all the hard work.