5 nových rezidencí Šesti smyslů ve šťastném království

 

Six Senses, Bhútán:
Six Senses, Bhútán: Jednotlivé vily rezortu najdete na pěti různých místech tak, abyste během pobytu poznali ze země co nejvíc

Dlouho se na to čekalo, ale konečně k tomu opravdu dojde. Několik let odkládané otevření pěti nových rezidencí společnosti Six Senses v Bhútánu je na spadnutí. Hlavním smyslem tohoto počinu je dát hostům příležitost poznat co nejvíc ze stále ještě poněkud pohádkové země – počítá se s tím, že hosté budou mezi jednotlivými místy cestovat. Vzdálená jsou od sebe tři až čtyři hodiny jízdy autem (což vzhledem ke stavu silnic a vysokohorskému prostředí není ani tak daleko, jak byste si mohli myslet), popřípadě na krátký dolet místní linkou.

Všechny rezidence slibují harmonické splynutí veškerých potřeb náročných cestovatelů s tradicemi místní architektury i velkolepostí okolní přírody.

Paro

Six Senses, Bhútán: Paro
Six Senses, Bhútán: Paro

Městečko, údolí a jediné mezinárodní letiště. Jinam se přiletět nedá. Největší lákadlo v okolí je bezpochyby Tygří hnízdo – klášter nalepený na skále v nadmořské výšce 3100 metrů, asi 900 metrů nad dnem údolí. Dnešní symbol Bhútánu kdysi vyrostl v místech, kam podle legendy v osmém století přiletěl Guru rinpočhe na hřbetě tygřice. Vaše cesta tam ovšem tak snadná (ani divoká) nebude.

Thimphu

Six Senses, Bhútán: Thimphu
Six Senses, Bhútán: Thimphu

Hlavní město, či spíše městečko celé země. Příležitost nakoupit šperky, dřevořezby, ručně tkané látky… Nachází se tu také veřejnosti přístupný Institut tradiční tibetské medicíny, takže jestli vás tyhle věci zajímají, tady budete přímo u zdroje. V údolí nad městem žije bhútánské národní zvíře takin, dnes už velmi vzácný tvor, kterého podle místní pověsti stvořil jeden láma z kostí zvířat, která měl k obědu.

Punakha

Six Senses, Bhútán: Punakha
Six Senses, Bhútán: Punakha

V údolí se slévají dvě nejmohutnější bhútánské řeky, na jejichž soutoku leží pevnost ze sedmnáctého století, která dnes slouží jako zimní sídlo nejvyššího opata. Kdysi tu bývalo i hlavní město, dnes jsou pro celou oblast typická hlavně rýžová pole. Jedna z nejkrásnějších vycházek vás tu zavede k čhörtenu Khamsum Yuelley Namgel, který byl postaven, aby udržoval soulad v neustále se měnícím světě.

Gangtey

Six Senses, Bhútán: Gangtey
Six Senses, Bhútán: Gangtey

Široce rozevřené, nezalesněné údolí je v Bhútánu vzácnost. Klikatí se tu dvě řeky, z nichž jedna podle legendy představuje hada a druhá kance. Had s kancem se prý kdysi vsadili, kdo bude rychlejší. Vyhraje-li had, bude se v údolí pěstovat rýže; jestli ale vyhraje kanec, nikdy se tu rýže pěstovat nebude. Kdo vyhrál poznáte podle toho, že tu po rýži není ani památky. Zato jsou tu vzácní, elegantní jeřábi černokrcí, kteří se dají pozorovat dalekohledy ze strategicky umístěného informačního centra.

Bumthang

Six Senses, Bhútán: Bumthang
Six Senses, Bhútán: Bumthang

Nejduchovnější místo s největším počtem mnichů, mnišek a tísiciletých klášterů. Tady každý popis selhává, to se musí zažít.

Le Pont de Brent: dvoumichelinský zážitek ve vesničce nad jezerem

Do Montreaux, malého města na severovýchodním cípu Ženevského jezera se vyplatí jet z různých důvodů. Za starosvětským luxusem téhle švýcarské riviéry, za odkazem Charlieho Chaplina nebo Freddieho Mercuryho, kteří si to tu kdysi zamilovali, nebo za slavným jazzovým festivalem, který se tu koná vždy na začátku léta. My jsme se přijeli mimo jiné dobře najíst. Do Le Pont de Brent.

Kopce nad Ženevským jezerem tu jsou docela příkré. Na úpatí jednoho z nich, Mont Pèlerin, pod nímž před sedmdesáti lety Friedrich August von Hayek, Milton Friedman, Karl Popper nebo Otto von Habsburg založili slavnou Montepelerinskou společnost, stojí pětihvězdičkový spa hotel Le Mirador. Někdejší Kempinski se může pochlubit opravdu skvostnými výhledy, z nichž těží nejen pokoje, ale i restaurace s velkorysou terasou. Vzali jsme ho jako základnu pro třídenní pobyt v oblasti a nelitovali jsme, přestože během návštěvy probíhala v jednom z pater rekonstrukce konferenčních místností. Hostů se ale nijak zvlášť nedotkla. Příjemné je, že vám tu k ubytování dají permanentku na místní hromadnou dopravu, zahrnující i kolejovou lanovku, pravidelně od časného rána do půlnoci pendlující mezi kopcem a jezerem.

Možností k výletům je tu spousta, určitě je nutná návštěva nedalekých Lausanne i Montreux, hotel je zhruba v polovině cesty mezi nimi. Samotná oblast Mont Pèlerin je ideální rekreační místo vhodné pro kolo, pěší túry i běh. Týden by tu byl ideální, i tak jsme ale stihli leccos. A především návštěvu dvoumichelinské Le Pont de Brent, malé venkovské restaurace ve vesničce Brent nad Montreux. Úřaduje to zřejmě nejlepší současný švýcarský chef, jedenačtyřicetiletý Stéphane Décotterd. Ctí lokální kuchyni, tedy víceméně francouzskou, ale nebojí se jí porůznu ohýbat. Kombinace, které nabízí v osmichodovém menu, jsou pestré, ale chuťově nenáročné, nemusíte se bát těžko uchopitelných experimentů. Pochutnáte si na závitcích s krabím masem, na humrovi, králíkovi, deserty s rebarborou, jahodami, čekejte chřest, fenykl, kombinaci místních sýrů. Vřele doporučujeme. Menu jsme podpořili lahví Chateau Margaux z roku 1996, ale vinný lístek by mohl být vzhledem k těsné blízkosti Francie poněkud nápaditější.

Stalo se módou

Stalo se módou předvánoční sezóny, že zůstaneme v Praze na dva dny v hotelu a užíváme si město z pohledu „sezónních cizinců“ i v tuto exponovanou roční dobu. Někteří by řekli, že z titulu trvalého bydliště za řekou Moravou se nejedná jenom o sezónnost.

Naposledy to byl Buddha-Bar Hotel v Jakubské ulici, rok předtím Mandarin Oriental hotel na Malé Straně.

Bezpochyby, oba uvedené hotely patří k těm, které Vás pojmou rychle do své náruče a pokud nepotřebujete jít z hotelu ven, tak nemusíte. Patří k těm nejhezčím a nejkvalitnějším, které Praha nabízí.

Není jednoduché si mezi uvedenými hotely vybrat, oba jsou velmi komfortní, avšak hodně odlišné. Srovnávat různé světy je složité. Na první pohled historií poznamenaný interiér Mandarinu působí honosněji a prostorněji na chodbách, v pokojích i přilehlém átriu. Buddha je komornější, intimnější. Buddha má atmosféru, Mandarin pro mnohé srozumitelnější, jednodušší styl. Mandarin se může dobře hodit na firemní či jiné společenské akce, dovedu si v něm představit i pěknou svatební hostinu. Atmosféru Buddhy, kromě luxusního orientálního designu interiérů a perfektnímu provedení detailů, dokresluje i vysoce uspokojující a příjemná hudba. Ta na Vás může příjemně padat i z reproduktorů ve stropě. Hudba může být v tlumených tónech jako celé tlumené osvětlení interiéru hotelu, ale může být i velice vášnivá, to záleží na Vás. Audio výbava také nebyla levná a je to v pokoji poznat. V Mandarinu můžete slyšet hudbu i bez reproduktorů, stačí, když se podíváte z okna pokoje do zahrad v átriu.

Pokud si některý z těchto dvou hotelů někdy vyberete, vždy bude Vaše volba skvělá. Přeji Vám podobnou módu sezóny a její načasování nechám na každém z Vás.

Cesta za zvířaty do Keni

Keňa stále patří mezi nejbezpečnější africké země. Soustavně investuje do rozvoje infrastruktury. Riziko nákazy některou z infekčních nemocí je zde srovnatelné s evropskými metropolemi.

Po příletu do Nairobi je asi nejrozumnější strávit noc v některém z luxusních hotelů. Nabízí se například Ololo Lodge, který je vzdálen přibližně 20 minut od letiště. Během transferu nebudete muset stát v kolonách. Další alternativou mohou být hotely Kempinski Villa Rosa či Hemingways. Pokud byste své safari chtěli obohatit o blízké setkání s žirafami, můžete se vydat do Giraffe Manor House. Tato krásná zvířata zde možné krmit přímo z okna pokoje.

Za safari je pak lepší vypravit se mimo hlavní město. Vedle nejznámějšího a největšího parku Masai Mara lze doporučit například park Amboseli. Během července a srpna spatříte v těchto rezervacích nejvíce zvířat. Když budete mít štěstí, uvidíte dokonce celou velkou pětku. Tato nejobávanější zvířata Afriky, mezi které patří lev, slon, nosorožec, buvol a levhart, jsou zároveň největším lákadlem. Stejně jako Masai Mara je Amboseli vzdáleno přibližně jednu hodinu letu malým letadlem z Nairobi. Cesta je pohodlná a máte během ní k dispozici pitnou vodu. S obdobným servisem se setkáte prakticky v celém průběhu safari. Je dobré navštívit několik různých kempů a rezervací a na jednom místě setrvat alespoň dvě noci. Teprve pak budete moct v klidu nasát atmosféru a objevit veškerá specifika dané lokality. Zaujaly nás zejména následující kempy.

Lodge Great Plains leží mimo hlavní centra pohybu turistů. Takže v hlavní sezoně se zde nesetkáte s davy lidí. Právě to může výrazně ovlivnit zážitek ze safari. Představte si, že jedete půl hodiny džípem, abyste dorazili na místo, kde již parkuje dalších pět aut. Není to moc intimní zážitek. Je proto dobré zvolit klidné parky, které nejsou přeplněné turisty. V parku Masai Mara lze doporučit například lodge Ol Seky Hemingways. Prostorné stany poskytnou komfortní ubytování s královskou postelí a veškerým nutným vybavením, které je na safari třeba. Místní průvodce a řidič pomohou nalézt skupiny zvířat. Nechybí ani možnost letu balónem či setkání s Masaji. Večer vás bude čekat chutná večeře a především obloha plná hvězd, kterou lze objevovat dalekohledem přímo z pokoje.

Dalším kempem, který si zaslouží doporučení, je Mahali Mzuri. Nechal ho postavit miliardář a dobrodruh Richard Branson. Nabízí ubytování v luxusních stanech na vyvýšeném pahorku. Nechybí zázemí v podobě hezkých lázní a restaurací s výtečnou kuchyní. Z tohoto kempu se lze vydat na setkání se zvířaty do privátní rezervace Motorogi. V kempu je pouze 12 stanů, takže zážitek je opravdu nerušený. Stany nesou názvy 12ti masajských rodů, které se vyskytují v rezervaci. Stejně jako je tomu v případě dalších kempů, i zde je v ceně ubytování zahrnutý kompletní servis – jídla, nápoje i aktivity. O pohodlí hostů, kterých zde může být maximálně 24, se stará 41 zaměstnanců. To je velmi příjemný poměr. Stany jsou díky vyvýšení bezpečné a mají lepší výhled. Jelikož kemp není oddělen plotem, hosty doprovází personál hotelu.

Parádní místo na konci světa

Martinhal Family Hotels & Resorts leží těsně před městečkem Sagres. Kdysi dávno známý konec světa leží na úplném jihozápadě portugalské provincie Algarve. Martinhal s historií teprve od podzimu 2010 patří podle mnohých hodnocení mezi vůbec nejlepší evropské rodinné resorty. Rozsáhlý areál je tvořen hotelem, desítkami vil, více než 150 domky a townhousy. Pro testovací pobyt jsem vybral Pinewood House se dvěma ložnicemi, dvěma koupelnami, velkým obývacím pokojem s kuchyní, terasou, bazeném 8×4 metrů a malou zahradou. Potěšilo především pravidelné čištění bazénu.

Součástí resortu je několik bazénů pro děti i dospělé, tři restaurace, dětský klub, atrakce pro děti, tenisové kurty, půjčovna kol, dva bary, obchod s potravinami a oblečením, příjemné spa a velmi krásná zákoutí. Čistá architektura nízkopodlažních domků a dřevěnného/kamennému hotelu dodává každému návštěvníkovi Martinhalu velmi příjemný pocit a jakousi touhu se na místo opět vrátit. Kouzlo místa spočívá i v tom, že je zcela pusto návštěvníků z východní Evropy. Dominují Britové a Irové. V menšině jsou Němci a Francouzi.

Servis je příjemný a nevtíravý. Kromě hotelu každá ubytovací jednotka disponuje vlastní kuchyní. Každý si tedy může vařit sám. Ale má i možnost využívat jednu z restaurací. Všude je čisto, zaměstnanci resortu jsou pohotoví, vstřícní a pracovití.

K resortu přináleží pláž Martinhal, v dosahu půl hodiny autem se nachází zhruba desítka opravdu parádních pláží. Na téměř každou z nich stojí za to vyrazit. Při cestě zpět určitě doporučuji navštívit lokální restaurace s ochotným personálem a velmi chutnou stravou. Lidé jsou všude přátelští a v zásadě všude se domluvíte anglicky.

Martinhal Family Hotels & Resorts rozhodně doporučuji k návštěvě rodinám s dětmi. V Evropě patří v tomto ohledu určitě k pěti nejlepším adresám. Příjemné spočnutí zde najdou i páry či jednotlivci. Výhledy jsou parádní, vůně bylin, v čele s rozmarýnem, omamné. Měsíční pobyt určitě stojí za to.

 

Four Seasons Dubai

Four Seasons rozhodně patří k nejlepším hotelovým řetězcům na světě. Resort Four Seasons Dubai byl otevřen loni v listopadu. Překvapí moderností a minimální přítomností arabských prvků.  Některé pokoje jsou za předsíňkou, kterou je možné uzavřít dveřmi – toto praktické řešení zajistí propojitelné sousední pokoje, obdobně to řeší například Ritz-Carlton.

Nejnáročnějším cestovatelům se určitě zalíbí Presidential a Royal Suite, které mají přes 500 m2. Přesto disponují jedinou ložnicí. Jejich součástí je místnost pro fitness a masážní lehátko. Dominantou Royal Suite je pokoj s klavírem, jenž plynule navazuje na kuchyni, kterou je možné oddělit zasouvacími dveřmi – kuchaři tak mohou připravovat jídlo, aniž by rušili hosty.

Na střeše hotelu je příjemný Mercury Lounge s nádherným výhledem do okolí. Pro večerní drinky ideální. Určitě lze doporučit bufetovou večeři v restauraci Suq. Umožňuje sezení uvnitř i venku. Nabídka jídel v rámci bufetu je dostačující a na vysoké úrovni. Hosté během pobytu mohou vyzkoušet řadu jídel z ruzných gastronomických oblastí. A pokud si náhodou nevyberete z nabídky bufetu, šéfkuchař vám je schopen připravit pokrm dle vašeho přání.

Dubajský Four Seasons je vhodný pro každého, kdo preferuje tento řetězec při svých zahraničních cestách a nelpí na arabském stylu. Stejně jako ve všech ostatních hotelech Four Seasons se i tady setkáte se službami nejvyšší úrovně. Bude vyhovovat jak dospělým, kteří cestují v páru, tak rodinám s dětmi.

Místo, kam se určitě vrátíme

Měli jsme jasnou představu o týdenní dovolené – být v teple, když u nás je zima, nic nedělat, ležet u vody, číst knížky a dobře jíst a pít. Toto nejsou naše typické dovolené, většinou je pojímáme dosti akčně. O to víc jsme se těšili.

Při hledání vhodné destinace jsme narazili na relativně nový (otevřený byl začátkem roku 2013) resort Nizuc, v lázeňském městě Cancún.  Resort se nachází 10 min autem od letiště.

Doporučuji zajistit si odvoz do hotelu předem. Při východu z letiště vás přepadne hned několik  pracovníků agentur, ale vozů je omezený počet a zbytečně čekáte několik dlouhých minut, než na vás přijde řada.

Po kontrole na vrátnici resortu, vás auto zaveze ke vstupu na recepci, který na nás udělal dojem.  Stromy usazené mezi trávou ve čtvercových záhonech na hladině vody. V dálce moře. Od první sekundy bylo jasné, že jsme na správném odpočinkovém místě.

Se  synem jsme se usadili do pohodlných křesel, koukali na vodu a čekali až manžel vyřídí vše potřebné. Během chvíle nás golfovým vozíkem dopravili do „naší“ vilky.

Můžete si vybrat mezi Ocean suites nebo Garden pool villa, pokud pominu prezidentskou vilu. Mít vlastní bazének nás lákalo a byla to skvělá volba.

V resortu najdete několik restaurací, na lehký oběd je ideální Ni, na večeři potom Terra Nostra nebo Indochine. Obsluha, prostředí, výběr vín a jídel a jejich  prezentace je perfektní a není jim, co vytknout.

Pokud se vám nikam nechce je příjemné si nechat naservírovat večeři v zahradě nebo nechat si připravit romantickou večeři na mole.

I děti si přijdou na své v dětském klubu Winik, kde mají každý den zajímavý program, dílny a spoustu her. Větší děti mohou hrát tenis, ping-pong nebo zkusit paddle boarding.

Nizuc je oblíbeným místem i na víkend, kdy na můj vkus bylo na pláži a u bazénu plněji,  tak jsme raději upřednostnili zůstat v soukromí.

Nedaleko je Delfinarium. V případě, že jste ještě nikdy s delfíny neplavali, tak stojí určitě za to. A fotka (celkem drahá), na které vám dává delfín pusu, se v albu bude určitě vyjímat.

Opačným směrem je centrum, kde je celkem rušno a mohou vás přeci jen některé věci překvapit. Možná to nebudou ani živé reklamy na cokoliv, ani pánové s opičkou a papouškem, kteří za fotku chtějí 20 dolarů. Ale v části, kde byl shluk obchodů luxusních značek, potkáte pány v maskáčích výrazných barev a hlavně se samopalem přes rameno.  Pak si vzpomenete, jak se vás několik kamarádů před cestou ptalo, zda je to Mexiko bezpečné. Ale věřte, že Cancún je.

Doporučuji tedy jak na relaxační rodinnou dovolenou, tak i díky poloze resortu na aktivity jako je potápění a cestování za mayskou kulturou.

Nizuc je místo, kam se určitě zase vrátíme. Doufám, že neponíží svoji pomyslnou laťku, kterou postavili hodně vysoko a to zejména přístupem lidí, kteří v resortu pracují.

Stockholm a okolí + Gotland

Každoroční dámská jízda mne spolu s mými dvěma kamarádkami zavála letos do Švédska. Dnes již tradiční týdenní dovolená má od počátku jasná pravidla, jsme tři ženy a nikoho nepřibíráme, dovolená na týden a do destinace, kde ani jedna z nás předtím nebyla. Zní to celkem snadně, ale vzhledem k tomu, že všechny z nás velmi rády cestujeme, máme seznam zemí, kam musíme s manželem či přítelem, tak je těžké vybrat. Letos padl los na Švédsko, a bylo tomu dobře. Dovolená se nesla v duchu dobrého jídla a pohody, poznávání, aktivní turistiky a především alternativního noclehu.

Naše dovolená není o drahých hotelech a luxusu, cestujeme s batohem a v pohorkách. Cílem je vyčistit si hlavu a navštívenou zemi poznat maximálně. Těm, kteří upřednostňují módu a kavárenský styl života, bych doporučila navštívit Stockholm. Malebné městečko je přímo poseto různými kavárničkami, restauracemi a galeriemi, týden tu strávíte naprosto bez problémů.  I když nejsem příznivcem hotelových restaurací a barů, tak ten v hotelu Scandic vás bude jistě bavit. Coffee bar v aktuálním „hipster stylu“ je místo, kde to žije, navíc výborné steaky, saláty i víno, tedy jasná volba.

Dalším tipem je naprosto turistická záležitost, plavba lodí pod mosty Stockholmu. Přežijete-li lehce masovou turistickou akci, nabídne se vám možnost vidět celé město z jiné perspektivy a dozvědět se mnohé o historii a kultuře. Devadesát minut se vlastně dalo vydržet, i když my byly ve městě mimo sezonu.

Po dvou dnech běhání po městě jsme vyrazily za  dalším poznáním, půjčily auto a zamířily na jih. Země s nádhernou přírodou láká k procházkám a túrám. Z mnoha ostrovů kolem hlavní pevniny jsme vybrali Gotland, ostrov kostelů, a stálo to za to. Lehce zdlouhavou cestu trajektem lze zpříjemnit kanastou nebo oblíbenou hrou „země, město“…. Určitě doporučuji si cesty na ostrov rezervovat předem. Trajektů nejezdí denně tolik a kapacita je přeci jen limitovaná. Ostrov žije svým životem, naprostá pohoda, relax, klid a pomalé životní tempo nás dostaly. Opravdu se zde uvolníte a za poznáním památek můžete vyrazit na kole. Ubytovaly jsme se tu v typické švédské roubence. Miniaturní červený domeček, jak perníková chaloupka, byl řešen doslova na milimetry a předvedl skvosty a využitelnost IKEA, mnohé jsme pochopily a naše dovolená plná neobyčejného ubytování zde právě začala.

Po návštěvě ostrova jsme se vrátily na pevninu a pustily se do poznávání národních parků a rezervací. Za zmínku jistě stojí ubytování v zatopeném domě. Původně jsme měly v plánu spát na stromě, ale ten už byl bohužel obsazen, a tak nezbylo nic jiného, než jít pod vodu. Do potopeného domu je jen jeden způsob dopravy, lodí. Srandovní malý člun s kapitánem není sice stavěn na dopravu 4 dospělých a 3 obřích zavazadel, ale o to dobrodružnější jsme to měly. Nádherný domek se saunou je zcela bez vody, elektřiny a jen s eko záchodem. Vše si tedy s sebou musíte vzít z pevniny. Večeři i snídani máte v ceně ubytování a vyfasujete ji hned po přistání u domu ve stylových termotaškách. Stejně tak dostanete kanystr s pitnou vodou a návod, jak si zatopit. Pak už vám jen kapitán zamává a vy se ocitnete uprostřed jezera a zažíváte pocit člověka na opuštěném ostrově.  Domek je stylově vybaven, jde o krásný dřevěný dům na pontonu, který svým dekorem evokuje, že je zaplaven, ale není tomu tak, což vás ve finále hodně uklidní.

Přes Berg Slussar s dlouhým kanálem a mnoha zdymadly se vracíme pomalu zpět do Stockholmu, odkud brzo ráno odlétáme zpět do Prahy. Jasná volba pro ubytování přímo na letišti, a když letiště, tak jedině v letadle. Hotel Jumbostay je přestaveným Boeingem pár minut jízdy letištním shuttle k odletovým halám. Tento zážitek určitě doporučuji a hluku z letiště za hlavou se opravdu nebojte!

PS: Nekupujte si balenou vodu, stejně na většině míst mají jen perlivou, protože NEPE se ve Švédsku prostě nekupuje…proč taky, když teče z kohoutku.

Běžecká dráha na střeše lisabonského Four Seasons Ritz

Lisabon patří k mým nejoblíbenějším místům. Ve městě se nabízí řada velmi dobrých hotelů – Bairro Alto, Pestana Palace nebo Olissippo Lapa Palace. Při poslední návštěvě jsem neodolal jednomu z vrcholů salazarovské architektury – hotelu Four Seasons Hotel Ritz Lisbon. Na první pohled panelák, na druhý velmi příjemné místo pro pobyt. O službách ve Four Seasonas není třeba diskutovat, jsou prvotřídní.

Na lisabonském Ritzu mě naprosto fascinuje běžecká dráha na střeše hotelu. Není to úplný ovál. Je to vlastně „céčko“ s jednou drahou tam a druhou zpátky. Do hotelu jsme přijeli hodně pozdě a vyhladovělí. Takže večer už žádný běh. Ráno jsem nemohl dospat. Podařilo se, na střeše jsem byl úplně první a běh s úžasným výhledem na město, oba úžasné mosty a oceán si dokonale vychutnal. Tato chvíle určitě stojí za to, ubytovat se v lisabonském Ritzu.

Voralberský Lech má co nabídnout

Voralberský Lech patří mezi nejlepší lyžařská střediska v Rakousku. Nejdražším je zcela určitě. Množství pětihvězdičkových hotelů je na tak malé městečko neobvyklý. Jeden z nich tu před pár lety nechal vybudovat ruský oligarcha Oleg Děripaska. My jsme pro týdenní pobyt vybrali místní legendu Gasthof Post. Na první pohled nic vyjímečného, spíše průměr. Ale určitě není náhoda, že hotel je součástí aliance Relais & Châteaux. 

Velmi příjemné uvítání nám připravili majitelé Postu Sandra a Florian Moosbruggerovi. Hotel vlastní v několikáté generaci a Florian je vůdčím duchem hoteliérství v celém regionu. Po tradičním obhlédnutí místní bohaté vinotéky jsme dorazili na pokoj v nové části hotelu, která je v provozu teprve krátkou dobu. Určitě doporučuji ubytování právě v ní. Hlavní budova má už přece jenom něco za sebou.

V Kaiser suite, který je se 114 metry čtverečními vůbec největším apartmá v hotelu, jsme se okamžitě cítili velmi příjemně. Kvalitní dřevo, v celém pokoji vyhřívaná podlaha, koupelna s parní lázní, rozsáhlý obývací pokoj s otevřeným krbem, velkou knihovkou, jídelním stolem, několika útulnými pohovkami, prostorná šatna a ložnice s opravdu kvalitní postelí, k tomu ještě dva balkony a spousta zajímavých detailů. Dlouho jsem nezažil takový pocit příjemnosti a útulnosti. Tomu ale odpovídá cena. Jedna noc se pohybuje od 880 eur v létě až po 2170 eur v lyžařské sezóně. Abych nezapomněl, po úvodním mírném šoku nakonec velmi příjemně působily lovecké trofeje Floriana Moosbruggera a jeho předků, kožešiny, malby s mysliveckými motivy. Prostě Voralbersko, jak má být.

Kromě nové části hotelu je teprve krátce v provozu poměrně rozsáhlá wellness zóna s vyhřívaným venkovním bazénem z nerezu. Z bazénu je parádní výhled na horský masiv na straně jedné a na sjezdovky na straně druhé. Velmi příjemné je to především za tmy, kdy lze sledovat blikající rolby, které na protějším svahu upravují sjezdovky a jinak je všude úplný klid.

V hotelu nebylo příliš mnoho rodin s dětmi. Takže v dětském bazénku s malým tobogánem jsme pobývali vesměs sami.

Post leží uprostřed městečka, jenom kousek od jedné ze stanic lanovky. V půjčovnách s lyžařským vybavení určitě zaujme české menu pro zadávání tělesných parametrů. Přitom my jsme za celý týden pobytu ani jednou neslyšeli češtinu, ba ani nespatřili žádné auto s českou značnou. Lyžování v místní lyžařské aréně je prostě parádní. Zejména poježdění v terénech mimo sjezdovky je radostné a povznášející. 

Každý host při odjezdu z hotelu může počítat s umytým a vyčištěným autem, což minimálně potěší.