Le Pont de Brent: dvoumichelinský zážitek ve vesničce nad jezerem

Do Montreaux, malého města na severovýchodním cípu Ženevského jezera se vyplatí jet z různých důvodů. Za starosvětským luxusem téhle švýcarské riviéry, za odkazem Charlieho Chaplina nebo Freddieho Mercuryho, kteří si to tu kdysi zamilovali, nebo za slavným jazzovým festivalem, který se tu koná vždy na začátku léta. My jsme se přijeli mimo jiné dobře najíst. Do Le Pont de Brent.

Kopce nad Ženevským jezerem tu jsou docela příkré. Na úpatí jednoho z nich, Mont Pèlerin, pod nímž před sedmdesáti lety Friedrich August von Hayek, Milton Friedman, Karl Popper nebo Otto von Habsburg založili slavnou Montepelerinskou společnost, stojí pětihvězdičkový spa hotel Le Mirador. Někdejší Kempinski se může pochlubit opravdu skvostnými výhledy, z nichž těží nejen pokoje, ale i restaurace s velkorysou terasou. Vzali jsme ho jako základnu pro třídenní pobyt v oblasti a nelitovali jsme, přestože během návštěvy probíhala v jednom z pater rekonstrukce konferenčních místností. Hostů se ale nijak zvlášť nedotkla. Příjemné je, že vám tu k ubytování dají permanentku na místní hromadnou dopravu, zahrnující i kolejovou lanovku, pravidelně od časného rána do půlnoci pendlující mezi kopcem a jezerem.

Možností k výletům je tu spousta, určitě je nutná návštěva nedalekých Lausanne i Montreux, hotel je zhruba v polovině cesty mezi nimi. Samotná oblast Mont Pèlerin je ideální rekreační místo vhodné pro kolo, pěší túry i běh. Týden by tu byl ideální, i tak jsme ale stihli leccos. A především návštěvu dvoumichelinské Le Pont de Brent, malé venkovské restaurace ve vesničce Brent nad Montreux. Úřaduje to zřejmě nejlepší současný švýcarský chef, jedenačtyřicetiletý Stéphane Décotterd. Ctí lokální kuchyni, tedy víceméně francouzskou, ale nebojí se jí porůznu ohýbat. Kombinace, které nabízí v osmichodovém menu, jsou pestré, ale chuťově nenáročné, nemusíte se bát těžko uchopitelných experimentů. Pochutnáte si na závitcích s krabím masem, na humrovi, králíkovi, deserty s rebarborou, jahodami, čekejte chřest, fenykl, kombinaci místních sýrů. Vřele doporučujeme. Menu jsme podpořili lahví Chateau Margaux z roku 1996, ale vinný lístek by mohl být vzhledem k těsné blízkosti Francie poněkud nápaditější.

Stalo se módou

Stalo se módou předvánoční sezóny, že zůstaneme v Praze na dva dny v hotelu a užíváme si město z pohledu „sezónních cizinců“ i v tuto exponovanou roční dobu. Někteří by řekli, že z titulu trvalého bydliště za řekou Moravou se nejedná jenom o sezónnost.

Naposledy to byl Buddha-Bar Hotel v Jakubské ulici, rok předtím Mandarin Oriental hotel na Malé Straně.

Bezpochyby, oba uvedené hotely patří k těm, které Vás pojmou rychle do své náruče a pokud nepotřebujete jít z hotelu ven, tak nemusíte. Patří k těm nejhezčím a nejkvalitnějším, které Praha nabízí.

Není jednoduché si mezi uvedenými hotely vybrat, oba jsou velmi komfortní, avšak hodně odlišné. Srovnávat různé světy je složité. Na první pohled historií poznamenaný interiér Mandarinu působí honosněji a prostorněji na chodbách, v pokojích i přilehlém átriu. Buddha je komornější, intimnější. Buddha má atmosféru, Mandarin pro mnohé srozumitelnější, jednodušší styl. Mandarin se může dobře hodit na firemní či jiné společenské akce, dovedu si v něm představit i pěknou svatební hostinu. Atmosféru Buddhy, kromě luxusního orientálního designu interiérů a perfektnímu provedení detailů, dokresluje i vysoce uspokojující a příjemná hudba. Ta na Vás může příjemně padat i z reproduktorů ve stropě. Hudba může být v tlumených tónech jako celé tlumené osvětlení interiéru hotelu, ale může být i velice vášnivá, to záleží na Vás. Audio výbava také nebyla levná a je to v pokoji poznat. V Mandarinu můžete slyšet hudbu i bez reproduktorů, stačí, když se podíváte z okna pokoje do zahrad v átriu.

Pokud si některý z těchto dvou hotelů někdy vyberete, vždy bude Vaše volba skvělá. Přeji Vám podobnou módu sezóny a její načasování nechám na každém z Vás.

Cesta za zvířaty do Keni

Keňa stále patří mezi nejbezpečnější africké země. Soustavně investuje do rozvoje infrastruktury. Riziko nákazy některou z infekčních nemocí je zde srovnatelné s evropskými metropolemi.

Po příletu do Nairobi je asi nejrozumnější strávit noc v některém z luxusních hotelů. Nabízí se například Ololo Lodge, který je vzdálen přibližně 20 minut od letiště. Během transferu nebudete muset stát v kolonách. Další alternativou mohou být hotely Kempinski Villa Rosa či Hemingways. Pokud byste své safari chtěli obohatit o blízké setkání s žirafami, můžete se vydat do Giraffe Manor House. Tato krásná zvířata zde možné krmit přímo z okna pokoje.

Za safari je pak lepší vypravit se mimo hlavní město. Vedle nejznámějšího a největšího parku Masai Mara lze doporučit například park Amboseli. Během července a srpna spatříte v těchto rezervacích nejvíce zvířat. Když budete mít štěstí, uvidíte dokonce celou velkou pětku. Tato nejobávanější zvířata Afriky, mezi které patří lev, slon, nosorožec, buvol a levhart, jsou zároveň největším lákadlem. Stejně jako Masai Mara je Amboseli vzdáleno přibližně jednu hodinu letu malým letadlem z Nairobi. Cesta je pohodlná a máte během ní k dispozici pitnou vodu. S obdobným servisem se setkáte prakticky v celém průběhu safari. Je dobré navštívit několik různých kempů a rezervací a na jednom místě setrvat alespoň dvě noci. Teprve pak budete moct v klidu nasát atmosféru a objevit veškerá specifika dané lokality. Zaujaly nás zejména následující kempy.

Lodge Great Plains leží mimo hlavní centra pohybu turistů. Takže v hlavní sezoně se zde nesetkáte s davy lidí. Právě to může výrazně ovlivnit zážitek ze safari. Představte si, že jedete půl hodiny džípem, abyste dorazili na místo, kde již parkuje dalších pět aut. Není to moc intimní zážitek. Je proto dobré zvolit klidné parky, které nejsou přeplněné turisty. V parku Masai Mara lze doporučit například lodge Ol Seky Hemingways. Prostorné stany poskytnou komfortní ubytování s královskou postelí a veškerým nutným vybavením, které je na safari třeba. Místní průvodce a řidič pomohou nalézt skupiny zvířat. Nechybí ani možnost letu balónem či setkání s Masaji. Večer vás bude čekat chutná večeře a především obloha plná hvězd, kterou lze objevovat dalekohledem přímo z pokoje.

Dalším kempem, který si zaslouží doporučení, je Mahali Mzuri. Nechal ho postavit miliardář a dobrodruh Richard Branson. Nabízí ubytování v luxusních stanech na vyvýšeném pahorku. Nechybí zázemí v podobě hezkých lázní a restaurací s výtečnou kuchyní. Z tohoto kempu se lze vydat na setkání se zvířaty do privátní rezervace Motorogi. V kempu je pouze 12 stanů, takže zážitek je opravdu nerušený. Stany nesou názvy 12ti masajských rodů, které se vyskytují v rezervaci. Stejně jako je tomu v případě dalších kempů, i zde je v ceně ubytování zahrnutý kompletní servis – jídla, nápoje i aktivity. O pohodlí hostů, kterých zde může být maximálně 24, se stará 41 zaměstnanců. To je velmi příjemný poměr. Stany jsou díky vyvýšení bezpečné a mají lepší výhled. Jelikož kemp není oddělen plotem, hosty doprovází personál hotelu.

Four Seasons Dubai

Four Seasons rozhodně patří k nejlepším hotelovým řetězcům na světě. Resort Four Seasons Dubai byl otevřen loni v listopadu. Překvapí moderností a minimální přítomností arabských prvků.  Některé pokoje jsou za předsíňkou, kterou je možné uzavřít dveřmi – toto praktické řešení zajistí propojitelné sousední pokoje, obdobně to řeší například Ritz-Carlton.

Nejnáročnějším cestovatelům se určitě zalíbí Presidential a Royal Suite, které mají přes 500 m2. Přesto disponují jedinou ložnicí. Jejich součástí je místnost pro fitness a masážní lehátko. Dominantou Royal Suite je pokoj s klavírem, jenž plynule navazuje na kuchyni, kterou je možné oddělit zasouvacími dveřmi – kuchaři tak mohou připravovat jídlo, aniž by rušili hosty.

Na střeše hotelu je příjemný Mercury Lounge s nádherným výhledem do okolí. Pro večerní drinky ideální. Určitě lze doporučit bufetovou večeři v restauraci Suq. Umožňuje sezení uvnitř i venku. Nabídka jídel v rámci bufetu je dostačující a na vysoké úrovni. Hosté během pobytu mohou vyzkoušet řadu jídel z ruzných gastronomických oblastí. A pokud si náhodou nevyberete z nabídky bufetu, šéfkuchař vám je schopen připravit pokrm dle vašeho přání.

Dubajský Four Seasons je vhodný pro každého, kdo preferuje tento řetězec při svých zahraničních cestách a nelpí na arabském stylu. Stejně jako ve všech ostatních hotelech Four Seasons se i tady setkáte se službami nejvyšší úrovně. Bude vyhovovat jak dospělým, kteří cestují v páru, tak rodinám s dětmi.

Stockholm a okolí + Gotland

Každoroční dámská jízda mne spolu s mými dvěma kamarádkami zavála letos do Švédska. Dnes již tradiční týdenní dovolená má od počátku jasná pravidla, jsme tři ženy a nikoho nepřibíráme, dovolená na týden a do destinace, kde ani jedna z nás předtím nebyla. Zní to celkem snadně, ale vzhledem k tomu, že všechny z nás velmi rády cestujeme, máme seznam zemí, kam musíme s manželem či přítelem, tak je těžké vybrat. Letos padl los na Švédsko, a bylo tomu dobře. Dovolená se nesla v duchu dobrého jídla a pohody, poznávání, aktivní turistiky a především alternativního noclehu.

Naše dovolená není o drahých hotelech a luxusu, cestujeme s batohem a v pohorkách. Cílem je vyčistit si hlavu a navštívenou zemi poznat maximálně. Těm, kteří upřednostňují módu a kavárenský styl života, bych doporučila navštívit Stockholm. Malebné městečko je přímo poseto různými kavárničkami, restauracemi a galeriemi, týden tu strávíte naprosto bez problémů.  I když nejsem příznivcem hotelových restaurací a barů, tak ten v hotelu Scandic vás bude jistě bavit. Coffee bar v aktuálním „hipster stylu“ je místo, kde to žije, navíc výborné steaky, saláty i víno, tedy jasná volba.

Dalším tipem je naprosto turistická záležitost, plavba lodí pod mosty Stockholmu. Přežijete-li lehce masovou turistickou akci, nabídne se vám možnost vidět celé město z jiné perspektivy a dozvědět se mnohé o historii a kultuře. Devadesát minut se vlastně dalo vydržet, i když my byly ve městě mimo sezonu.

Po dvou dnech běhání po městě jsme vyrazily za  dalším poznáním, půjčily auto a zamířily na jih. Země s nádhernou přírodou láká k procházkám a túrám. Z mnoha ostrovů kolem hlavní pevniny jsme vybrali Gotland, ostrov kostelů, a stálo to za to. Lehce zdlouhavou cestu trajektem lze zpříjemnit kanastou nebo oblíbenou hrou „země, město“…. Určitě doporučuji si cesty na ostrov rezervovat předem. Trajektů nejezdí denně tolik a kapacita je přeci jen limitovaná. Ostrov žije svým životem, naprostá pohoda, relax, klid a pomalé životní tempo nás dostaly. Opravdu se zde uvolníte a za poznáním památek můžete vyrazit na kole. Ubytovaly jsme se tu v typické švédské roubence. Miniaturní červený domeček, jak perníková chaloupka, byl řešen doslova na milimetry a předvedl skvosty a využitelnost IKEA, mnohé jsme pochopily a naše dovolená plná neobyčejného ubytování zde právě začala.

Po návštěvě ostrova jsme se vrátily na pevninu a pustily se do poznávání národních parků a rezervací. Za zmínku jistě stojí ubytování v zatopeném domě. Původně jsme měly v plánu spát na stromě, ale ten už byl bohužel obsazen, a tak nezbylo nic jiného, než jít pod vodu. Do potopeného domu je jen jeden způsob dopravy, lodí. Srandovní malý člun s kapitánem není sice stavěn na dopravu 4 dospělých a 3 obřích zavazadel, ale o to dobrodružnější jsme to měly. Nádherný domek se saunou je zcela bez vody, elektřiny a jen s eko záchodem. Vše si tedy s sebou musíte vzít z pevniny. Večeři i snídani máte v ceně ubytování a vyfasujete ji hned po přistání u domu ve stylových termotaškách. Stejně tak dostanete kanystr s pitnou vodou a návod, jak si zatopit. Pak už vám jen kapitán zamává a vy se ocitnete uprostřed jezera a zažíváte pocit člověka na opuštěném ostrově.  Domek je stylově vybaven, jde o krásný dřevěný dům na pontonu, který svým dekorem evokuje, že je zaplaven, ale není tomu tak, což vás ve finále hodně uklidní.

Přes Berg Slussar s dlouhým kanálem a mnoha zdymadly se vracíme pomalu zpět do Stockholmu, odkud brzo ráno odlétáme zpět do Prahy. Jasná volba pro ubytování přímo na letišti, a když letiště, tak jedině v letadle. Hotel Jumbostay je přestaveným Boeingem pár minut jízdy letištním shuttle k odletovým halám. Tento zážitek určitě doporučuji a hluku z letiště za hlavou se opravdu nebojte!

PS: Nekupujte si balenou vodu, stejně na většině míst mají jen perlivou, protože NEPE se ve Švédsku prostě nekupuje…proč taky, když teče z kohoutku.

Běžecká dráha na střeše lisabonského Four Seasons Ritz

Lisabon patří k mým nejoblíbenějším místům. Ve městě se nabízí řada velmi dobrých hotelů – Bairro Alto, Pestana Palace nebo Olissippo Lapa Palace. Při poslední návštěvě jsem neodolal jednomu z vrcholů salazarovské architektury – hotelu Four Seasons Hotel Ritz Lisbon. Na první pohled panelák, na druhý velmi příjemné místo pro pobyt. O službách ve Four Seasonas není třeba diskutovat, jsou prvotřídní.

Na lisabonském Ritzu mě naprosto fascinuje běžecká dráha na střeše hotelu. Není to úplný ovál. Je to vlastně „céčko“ s jednou drahou tam a druhou zpátky. Do hotelu jsme přijeli hodně pozdě a vyhladovělí. Takže večer už žádný běh. Ráno jsem nemohl dospat. Podařilo se, na střeše jsem byl úplně první a běh s úžasným výhledem na město, oba úžasné mosty a oceán si dokonale vychutnal. Tato chvíle určitě stojí za to, ubytovat se v lisabonském Ritzu.

Voralberský Lech má co nabídnout

Voralberský Lech patří mezi nejlepší lyžařská střediska v Rakousku. Nejdražším je zcela určitě. Množství pětihvězdičkových hotelů je na tak malé městečko neobvyklý. Jeden z nich tu před pár lety nechal vybudovat ruský oligarcha Oleg Děripaska. My jsme pro týdenní pobyt vybrali místní legendu Gasthof Post. Na první pohled nic vyjímečného, spíše průměr. Ale určitě není náhoda, že hotel je součástí aliance Relais & Châteaux. 

Velmi příjemné uvítání nám připravili majitelé Postu Sandra a Florian Moosbruggerovi. Hotel vlastní v několikáté generaci a Florian je vůdčím duchem hoteliérství v celém regionu. Po tradičním obhlédnutí místní bohaté vinotéky jsme dorazili na pokoj v nové části hotelu, která je v provozu teprve krátkou dobu. Určitě doporučuji ubytování právě v ní. Hlavní budova má už přece jenom něco za sebou.

V Kaiser suite, který je se 114 metry čtverečními vůbec největším apartmá v hotelu, jsme se okamžitě cítili velmi příjemně. Kvalitní dřevo, v celém pokoji vyhřívaná podlaha, koupelna s parní lázní, rozsáhlý obývací pokoj s otevřeným krbem, velkou knihovkou, jídelním stolem, několika útulnými pohovkami, prostorná šatna a ložnice s opravdu kvalitní postelí, k tomu ještě dva balkony a spousta zajímavých detailů. Dlouho jsem nezažil takový pocit příjemnosti a útulnosti. Tomu ale odpovídá cena. Jedna noc se pohybuje od 880 eur v létě až po 2170 eur v lyžařské sezóně. Abych nezapomněl, po úvodním mírném šoku nakonec velmi příjemně působily lovecké trofeje Floriana Moosbruggera a jeho předků, kožešiny, malby s mysliveckými motivy. Prostě Voralbersko, jak má být.

Kromě nové části hotelu je teprve krátce v provozu poměrně rozsáhlá wellness zóna s vyhřívaným venkovním bazénem z nerezu. Z bazénu je parádní výhled na horský masiv na straně jedné a na sjezdovky na straně druhé. Velmi příjemné je to především za tmy, kdy lze sledovat blikající rolby, které na protějším svahu upravují sjezdovky a jinak je všude úplný klid.

V hotelu nebylo příliš mnoho rodin s dětmi. Takže v dětském bazénku s malým tobogánem jsme pobývali vesměs sami.

Post leží uprostřed městečka, jenom kousek od jedné ze stanic lanovky. V půjčovnách s lyžařským vybavení určitě zaujme české menu pro zadávání tělesných parametrů. Přitom my jsme za celý týden pobytu ani jednou neslyšeli češtinu, ba ani nespatřili žádné auto s českou značnou. Lyžování v místní lyžařské aréně je prostě parádní. Zejména poježdění v terénech mimo sjezdovky je radostné a povznášející. 

Každý host při odjezdu z hotelu může počítat s umytým a vyčištěným autem, což minimálně potěší.

Pár tipů v Courchevelu

Courchevel patří mezi nejlepší evropské lyžařské destinace. Město leží v samém srdci střediska Les Trois Vallées, Tří údolí, které dále tvoří pohoří La Tania, Méribel a Mottaret. Dohromady se nabízí až 600 kilometrů vzájemně propojených sjezdovek. Courchevel představuje jednu z největších koncentrací luxusu na jednom místě. Jsou zde zastoupeny snad všechny velké světové značky. Samozřejmostí je také bohaté wellness zázemí a spoustu povyražení. Při ideálních podmínkách si zde dobří lyžaři užijí parádního Prašanu, případně heliskiing.  Příznivci chutných jídel mají k dispozici hned několik restaurací pyšnících se michelinskou hvězdou. Výborné jídlo se pochopitelně dostane i podnicích bez hvězd.

Ideální polohu k ubytování nabízí Hotel Le K2, který se nachází nedaleko centra Courchevel 1850. Jeho silnou stránkou je kvatlitní personál. Výborné wellness doplňují bazén a terasa s krásným výhledem na okolní horské masivy. Za návštěvu určitě stojí restaurace Le Kintessence, která drží dvě michelinské hvězdy. Vzhledem k tomu, že nabízí pouhých pět stolů pro celkem dvacet pět míst, je záhodno si udělat včasnou rezervaci. K Hotelu Le K2 náleží také osmička skvěle vybavených a prostorných chaletů. Jak je na dobrých adresách obvyklé, jsou s hotelem propojeny podzemním tunelem. Velmi dobrou alternativu k Le K2 nabízí sesterský hotel Le Kilimandjaro.

Hotel Le Cheval Blanc má každoročně až osmdesátiprocentní návratnost hostů. Cheval Blanc patří mezi devítku francouzských „palace hotelů“. Zjednodušeně řečeno, patří mezi devět nejluxusnějších ubytovacích zařízení v zemi. Velikost je střídmá, nabízí se pouhých 36 suit, nejprostornější čtyřložnicové apartmá zabírá celé 4. patro. Péče o hosty je příkladná. Po lyžovačce jsou k dispozici rozlehlé lázně, následně výborná restaurace, která aspiruje na třetí michelinskou hvězdu.

Další špičkový hotel představuje Les Airelles, který stejně jako Cheval Blanc patří mezi „palace hotely“. Je vhodný především pro rodiny s dětmi. Les Airelles ale nemusí sednout každému. Interiéry až moc připomínají palác ve stylu horské chaty. Jinak je zde myšleno na každý detail.

V Courchevelu se nabízí také několik parádních chaletů. Za zmínku určitě stojí luxusní třípatrová chata Shemshak Lodge, do které se vejde osm dospělých a pět dětí. Tento ski-in ski-out chalet má vlastní malé spa s bazénem, jacuzzi, hammamem, saunou a posilovnou.  O poznání větší je Chalet Owens, který pojme až dvanáct dospělých. Na rozdíl od Shemshaku je ideální pro partu přátel, kteří doma zanechají děti a vyrazí si popařit. I zde jsou k dispozici malé lázně. Navíc pak pokoj pro služebnictvo či ochranku.

The First Luxury Art Hotel Roma – když vířivka, tak na terase

To, že respektovaný web oyster.com loni zařadil The First Luxury Art Hotel Roma mezi 12 nejluxusnějších hotelů v Evropě, dává smysl. Řím nabízí spoustu dobrých až výtečných hotelů, butikový The First Luxury Art Hotel Roma ale mezi nimi zaujme jednou specialitou – vířivkou na terase s výhledem na centrum města. Upřímně, tohle bylo daleko větší lákadlo než michelinská restaurace, v níž se tu snídá. Suity s vířivkou jsou v hotelu pouze dva a bývají velmi často vyprodány.

Ta legrace ale pochopitelně něco stojí. Osmačtyřicetimetrový jacuzzi suite s mimořádně prostornou a vkusně provedenou terasou, na níž trůní čistá, modrá a velká vířivka, tu v třetím dubnovém týdnu vyšel na lehce přes 800 eur za noc po poměrně znatelné slevě a se snídaní. Jenomže v Římě vás taková libůstka prostě přitáhne, jarní noci tu jsou vlahé, kolem střechy starých domů, pod nimi městský, ale na terasu jen slabě doléhající ruch, na dohled Villa Medici, Tibera, Španělské schody… Ze čtyř dnů zde strávených jsme podstatnou část večerů a nocí strávili popíjením ve vířivce nebo u ní. A protože v hotelu byli ubytovaní i naši přátelé, uspořádali jsme tu i dva poměrně hlasitější dlouhé noční večírky, které hotelová obsluha – a pravděpodobně i hosté v sousedních suitech – v duchu italské povahy přešla bez zdviženého obočí.

Terasová vířivka na sebe strhává pozornost tak trochu nespravedlivě na úkor suitu, který také nabízí splendidní zážitek. Hotel nese označení Luxury Art a v tom stylu je vybaven. Pokoje, a také chodby a další prostory hotelu, jsou vyzdobeny vkusným moderním uměním. Samozřejmostí je king-size postel s opravdu parádní matrací a polštářovým setem pro nejnáročnější zhýčkance. Na úvod nám tu přichystali lahev solidního champagne a mísu ovoce. Doplňované lahve s vodou na nás čekaly každý den. Prostorná koupelna je vyvedena v mramoru, vše čisté, úhledné. Zaujaly hi-tech drobnosti typu reproduktorových docků na iPhone/iPod nebo multinabíječka snad na všechny typy telefonů a tabletů.

Snídaně je ve dvou variantách. Levnější „italská“ za patnáct eur nabízí omezený sortiment, plná „anglická“ pak za dvojnásobek přehřšle výtečných pokrmů, širokou škálu fresh džusů, prosecco atd. Snídá se v zdejší michelinské restauraci All’Oro, kde vládne šéfkuchař Riccardo Di Giacinto. Kolega Motejlek tu byl zrovna v čase svých narozenin, personál to zaznamenal a připravil vkusný dort. Milý, ne vždy a všude samozřejmý detail. Nebyli jsme tu na večeři, přátelé ano, nestěžovali si, ale ani nebásnili.

Ještě lepší výhled než z vířivky nabízí střešní zahrada. Slouží buď jen k odpočinku a vyhlídce nebo jako restaurant. Panorama tu je opravdu mimořádné, centrum Říma jak na dlani. Ostatně pěšky ke Španělským schodům nebo na Piazza di Popolo je to z hotelu méně než pět minut. Pro prohlídky centra ideální startovní pozice.

Machu Picchu za dveřmi hotelu

Jihoamerické Peru je nádherná země. Jedním z takřka povinných cílů je Machu Picchu, tajemné sídlo zaniklé civilizace Inků. Návštěvu ruin komplikuje poloha – z dodnes neznámých důvodů Inkové postavili tuto osadu skrytou v Peruánských Andách ve výšce 2 450 metrů nad mořem.

Turisté proudící každý den z Cuzca mají dvě možnosti, jak se na Machu Picchu dopravit. První variantu volí zarytí dobrodruzi a vydávají se pěšky na trasu, kterou před stovkami let vybudovali samotní Inkové. Tato pouť může trvat až pět dní, ale je také možné zvolit kratší cestu. Druhou, častěji využívanou možností je doprava vlakem do blízkého města Aguas Calientes, odkud vás na místo doveze autobus. Jistě si dokážete představit, jak se v dopoledních hodinách začnou desítky turistů sjíždět k vstupní bráně do jednoho ze sedmi nových divů světa, zařazeného na seznam kulturního i přírodního dědictví UNESCO. Může se vám tak stát, že se ocitnete v davu lidí, který pokazí pokojnou atmosféru tohoto spirituálního místa.

Je zde však způsob, díky kterému můžete Machu Picchu navštívit v naprostém pohodlí. Díky společnosti Belmond, která ještě nedávno nesla název Orient-Express, se ubytujete nedaleko vstupu do jedné z nejvyhledávanějších památek světa. Cestu na místo divokou přírodou absolvujete vlakem Belmond Hiram Bingham, který se řadí mezi nejlepší na světě. Jméno na počest amerického akademika a cestovatele, který 24. července 1911 učinil jeden z nejvýznamnějších archeologických objevů 20. století. Během výstupu na jednu z blízkých hor zahlédl kamenné stavby, pozůstatky dosud neznámého osídlení, které záhy pojmenoval podle nejbližší hory Machu Picchu.

Belmond Sanctuary Lodge původně patřil státu, nyní jej řídí společnost Orient-Express. Nachází se v Posvátném údolí a je tvořen 29 pokoji a 2 suitami. Ty nejhezčí mají vlastní terasu, orientovanou na horu Machu Picchu. Ohromující výhled přímo z pokoje je jedním z největších lákadel, které může hotel nabídnout. Jídlo je zahrnuto v ceně ubytování, okusíte zde především peruánské speciality. Můžete také využít některého z místních průvodců, který vás provede tajemným komplexem Inků – vstup do něj je pouhých 5 minut od hotelu. Máte proto jistotu, že uvnitř budete mezi prvními, dříve než se nahoru dostanou desítky turistů, kteří vyrazili prvními spoji z Cuzca či bydleli v blízkém Aguas Calientes. Nejvíce jich je zde kolem poledne. Vy si tuto nezaměnitelnou atmosféru budete moci dopřát i v závěru dne, kdy většina lidí pospíchá na poslední vlak. Zkrátka, ubytování v Belmond Sanctuary Lodge neohromí honosným luxusem, jeho výjimečnost tkví spíše v jedinečné poloze. Nečekejte velké pokoje ani moderní lázně, jde o skromný hotel, který však v této oblasti nabídne nekompromisní servis. Především ale platí, že je to jeden z těch hotelů, který stojí za návštěvu už jen díky lokalitě, ve které se nachází.