Rubrika: Ostatní

Cesta za zvířaty do Keni

Posted on by Honza Škovran

Keňa stále patří mezi nejbezpečnější africké země. Soustavně investuje do rozvoje infrastruktury. Riziko nákazy některou z infekčních nemocí je zde srovnatelné s evropskými metropolemi.

Po příletu do Nairobi je asi nejrozumnější strávit noc v některém z luxusních hotelů. Nabízí se například Ololo Lodge, který je vzdálen přibližně 20 minut od letiště. Během transferu nebudete muset stát v kolonách. Další alternativou mohou být hotely Kempinski Villa Rosa či Hemingways. Pokud byste své safari chtěli obohatit o blízké setkání s žirafami, můžete se vydat do Giraffe Manor House. Tato krásná zvířata zde možné krmit přímo z okna pokoje.

Za safari je pak lepší vypravit se mimo hlavní město. Vedle nejznámějšího a největšího parku Masai Mara lze doporučit například park Amboseli. Během července a srpna spatříte v těchto rezervacích nejvíce zvířat. Když budete mít štěstí, uvidíte dokonce celou velkou pětku. Tato nejobávanější zvířata Afriky, mezi které patří lev, slon, nosorožec, buvol a levhart, jsou zároveň největším lákadlem. Stejně jako Masai Mara je Amboseli vzdáleno přibližně jednu hodinu letu malým letadlem z Nairobi. Cesta je pohodlná a máte během ní k dispozici pitnou vodu. S obdobným servisem se setkáte prakticky v celém průběhu safari. Je dobré navštívit několik různých kempů a rezervací a na jednom místě setrvat alespoň dvě noci. Teprve pak budete moct v klidu nasát atmosféru a objevit veškerá specifika dané lokality. Zaujaly nás zejména následující kempy.

Lodge Great Plains leží mimo hlavní centra pohybu turistů. Takže v hlavní sezoně se zde nesetkáte s davy lidí. Právě to může výrazně ovlivnit zážitek ze safari. Představte si, že jedete půl hodiny džípem, abyste dorazili na místo, kde již parkuje dalších pět aut. Není to moc intimní zážitek. Je proto dobré zvolit klidné parky, které nejsou přeplněné turisty. V parku Masai Mara lze doporučit například lodge Ol Seky Hemingways. Prostorné stany poskytnou komfortní ubytování s královskou postelí a veškerým nutným vybavením, které je na safari třeba. Místní průvodce a řidič pomohou nalézt skupiny zvířat. Nechybí ani možnost letu balónem či setkání s Masaji. Večer vás bude čekat chutná večeře a především obloha plná hvězd, kterou lze objevovat dalekohledem přímo z pokoje.

Dalším kempem, který si zaslouží doporučení, je Mahali Mzuri. Nechal ho postavit miliardář a dobrodruh Richard Branson. Nabízí ubytování v luxusních stanech na vyvýšeném pahorku. Nechybí zázemí v podobě hezkých lázní a restaurací s výtečnou kuchyní. Z tohoto kempu se lze vydat na setkání se zvířaty do privátní rezervace Motorogi. V kempu je pouze 12 stanů, takže zážitek je opravdu nerušený. Stany nesou názvy 12ti masajských rodů, které se vyskytují v rezervaci. Stejně jako je tomu v případě dalších kempů, i zde je v ceně ubytování zahrnutý kompletní servis – jídla, nápoje i aktivity. O pohodlí hostů, kterých zde může být maximálně 24, se stará 41 zaměstnanců. To je velmi příjemný poměr. Stany jsou díky vyvýšení bezpečné a mají lepší výhled. Jelikož kemp není oddělen plotem, hosty doprovází personál hotelu.

Pohostinné Jordánsko a jeho divy

Posted on by Honza Škovran

Blízký východ je obecně považovaný za problematickou oblast. Jordánsko je přesto jednou z nejbezpečnějších zemí na světě, která navíc ostatní státy předčí pohostinností místních obyvatel. Právě kvůli ní, kulturní historii a krásné krajině stojí tato země za návštěvu.

Jordánsko je historickou kolébkou prakticky všech civilizací světa a z jednotlivých období pak země nabízí nespočet památek z doby nadvlády Římanů, Nabatejců, muslimů nebo Byzantské říše. V zemi panují bezproblémové vztahy i napříč jednotlivými náboženskými skupinami, a tak je běžné, že narazíte na mešitu vedle kostela nebo v taverně na muslima pijícího čaj a diskutujícího s křesťanem, pijícím domácí pálenku Arak.

Hlavním tahákem Jordánska je bezpochyby skalní město Petra, které patří mezi novodobých sedm divů světa. Za jediný den není možné důkladně prozkoumat celé město, ale k návštěvě Petry to stačí. K nejvýše položeným chrámům lze vystoupat na velbloudech či oslech. Pro cestu zpět je možné využít koňský povoz. My jsme si vyzkoušeli velbloudy i oslíky. Jízda to byla vskutku zajímavá, zábavná, místy však hrůzostrašná. A to zejména v momentech, kdy se oslík nebezpečně přibližoval k okraji propasti. Průvodce však byl v naprostém klidu, oslíka jen okřiknul a ten dál pokračoval v cestě na vrchol.

Pokud chcete svou návštěvu Petry obohatit o speciální zážitek, nabízí se její noční prohlídka – 1,5 km dlouhou soutěsku budete mít osvícenou svíčkami. Na závěr stanete před nejznámějším budovou Petry – Pokladnicí –, která bude obklopena přírodním světlem ze svíček a loučí. A na vás zde bude čekat luxusní večeře. Luxusní nejen díky tajemné atmosféře tohoto místa, ale také bohatým výběrem jídel. Pokud byste chtěli okusit všechny místní speciality, nebude vám stačit jeden žaludek.

Dalším unikátem Jordánska je bezpochyby Mrtvé moře, nejníže položené místo na planetě. Salinita tohoto hraničního moře dosahuje až 30 %, což znemožňuje život veškerým organismům. Zde je dobré využít nabídky ozdravných programů, které mají velmi blahodárné účinky. Neobvyklým zážitkem je i samotné koupání v Mrtvém moři, kdy můžete doslova sedět na vodní hladině.

Údolí Rum je označováno za nejkrásnější poušť světa. Myslíme si, že je to trochu přitažené za vlasy, ale výlet v Jeepu, paragliding z pískovcových hor, let horkovzdušným balónem nebo výlet s nocováním v místním beduínském kempu si určitě každý užije. Vzhledem k tomu, že se Jordánsko rozprostírá přímo v biblické svaté zemi, je možné na jeho území navštívit například i místo, kde byl Ježíš Kristus pokřtěn Janem Křtitelem, nebo samotnou řeku Jordán.

Závěrem lze říci, že Jordánsko rozhodně není destinací, která by byla plná luxusu. Viděli jsme stav několika hotelů, které se jen stěží mohou rovnat 5* standardu. Ale pokud si chcete do své mapy udělat další křížek, podívat se na jeho zajímavé památky či navštívit Mrtvé moře, nabízí se možnost krátkého stop overu při cestě do Asie.

Ideální itinerář

Přílet do Ammánu – 3 denní pobyt u Mrvého moře – návštěva skalního města Petra – 4 denní pobyt v Aquabě s jednodenním nocováním v poušti Wadi Rum.
(Alternativa : pobyt u Mrtvého moře s možností výletů)

Letecké spojení do Jordánska (Amman):

  • Austrian Airlines přes Vídeň – nejlepší časy – špatný business
  • Turkish Airlines přes Istanbul – náročný noční let
  • Royal Jordanian (přímo z Vídně) – výborný business class a dobré časy

Machu Picchu za dveřmi hotelu

Posted on by Honza Škovran

Jihoamerické Peru je nádherná země. Jedním z takřka povinných cílů je Machu Picchu, tajemné sídlo zaniklé civilizace Inků. Návštěvu ruin komplikuje poloha – z dodnes neznámých důvodů Inkové postavili tuto osadu skrytou v Peruánských Andách ve výšce 2 450 metrů nad mořem.

Turisté proudící každý den z Cuzca mají dvě možnosti, jak se na Machu Picchu dopravit. První variantu volí zarytí dobrodruzi a vydávají se pěšky na trasu, kterou před stovkami let vybudovali samotní Inkové. Tato pouť může trvat až pět dní, ale je také možné zvolit kratší cestu. Druhou, častěji využívanou možností je doprava vlakem do blízkého města Aguas Calientes, odkud vás na místo doveze autobus. Jistě si dokážete představit, jak se v dopoledních hodinách začnou desítky turistů sjíždět k vstupní bráně do jednoho ze sedmi nových divů světa, zařazeného na seznam kulturního i přírodního dědictví UNESCO. Může se vám tak stát, že se ocitnete v davu lidí, který pokazí pokojnou atmosféru tohoto spirituálního místa.

Je zde však způsob, díky kterému můžete Machu Picchu navštívit v naprostém pohodlí. Díky společnosti Belmond, která ještě nedávno nesla název Orient-Express, se ubytujete nedaleko vstupu do jedné z nejvyhledávanějších památek světa. Cestu na místo divokou přírodou absolvujete vlakem Belmond Hiram Bingham, který se řadí mezi nejlepší na světě. Jméno na počest amerického akademika a cestovatele, který 24. července 1911 učinil jeden z nejvýznamnějších archeologických objevů 20. století. Během výstupu na jednu z blízkých hor zahlédl kamenné stavby, pozůstatky dosud neznámého osídlení, které záhy pojmenoval podle nejbližší hory Machu Picchu.

Belmond Sanctuary Lodge původně patřil státu, nyní jej řídí společnost Orient-Express. Nachází se v Posvátném údolí a je tvořen 29 pokoji a 2 suitami. Ty nejhezčí mají vlastní terasu, orientovanou na horu Machu Picchu. Ohromující výhled přímo z pokoje je jedním z největších lákadel, které může hotel nabídnout. Jídlo je zahrnuto v ceně ubytování, okusíte zde především peruánské speciality. Můžete také využít některého z místních průvodců, který vás provede tajemným komplexem Inků – vstup do něj je pouhých 5 minut od hotelu. Máte proto jistotu, že uvnitř budete mezi prvními, dříve než se nahoru dostanou desítky turistů, kteří vyrazili prvními spoji z Cuzca či bydleli v blízkém Aguas Calientes. Nejvíce jich je zde kolem poledne. Vy si tuto nezaměnitelnou atmosféru budete moci dopřát i v závěru dne, kdy většina lidí pospíchá na poslední vlak. Zkrátka, ubytování v Belmond Sanctuary Lodge neohromí honosným luxusem, jeho výjimečnost tkví spíše v jedinečné poloze. Nečekejte velké pokoje ani moderní lázně, jde o skromný hotel, který však v této oblasti nabídne nekompromisní servis. Především ale platí, že je to jeden z těch hotelů, který stojí za návštěvu už jen díky lokalitě, ve které se nachází.

Luang Prabang-the Best Kept SE Asian Secret

Posted on by Honza Škovran

I rarely return to the same place twice as there are just too many new destinations to discover, but if I am in South East Asia and have a few extra days I try to stop in Luang Prabang, Laos. It is an old royal capital influenced by colonial French architecture, lovingly restored, retaining an air of a small provincial town, yet well supplied with tourist infrastructure, from affordable youth hostels to luxury hotels and with a great culinary scene; from small cafes to five star restaurants. Oh, and for those who enjoy shopping, the gamut runs from cheap Night Market stalls to upscale designer boutiques. Though this is a Unesco designated Heritage town it is not a museum for tourists. Real people still live here: tending their little shops, going to the morning market, while kids go to school and monks to prayers.

The Leisurely stroll

My husband claims I enjoy it so much because this is one of the few places where I don’t get lost. Even for a person with an abysmal sense of direction like me this is an easily navigable place. The heart of the old town lies on the confluence of two rivers- Mekong and its baby sister Nam Kham. It is intersected by two straight roads and interspersed by smaller perpendicular side streets and alleys. In the middle there is a small hill (Pousi Mountain), a green beacon that shows the way.

Being a rather impatient person I tend to hop from place to place in my travels, rarely stopping for more than a few days. I like to get up with the dawn, ticking off sights: monasteries, museums, botanical gardens…If at all possible my husband and I like to rent a car even in the most challenging of places and drive off, exploring every dirt road. But Luang Prabang always puts a special spell on me. I enjoy just wandering around without a map or a big plan. Or maybe renting a bike and pedaling on the roads with very little traffic but an occasional motorbike or large tuk tuk. Every corner brings a new view and something lovely to behold: a spray of colorful bougainvillea against a wooden door, a rickety wooden rack with rice cakes drying in the sun. A black cat on a white wall, a blue longboat on the muddy brown river, a slender bamboo bridge with monks in bright orange robes crossing to the other side. The orange robed monks with their ubiquitous umbrellas and shoulder bags are everywhere; laughing in the golden courtyards of the Buddhist wats, chanting in the solemn sanctuary under Buddha’s loving gaze, strolling along the smaller river, reading under the Frangipani tree. Invariably they are mostly young novices who came to study in this important Laotian religious center, but as young boys everywhere they are full of life and a little bit of mischief. They bring great merit to their families to join the monastery, if only for a short period of time. They are not precluded from practicing English with the foreign tourists or learning about computers at the local library. Their time is not just fun and games, though, they must rise way before dawn at about 4:30 am when the drums announce the beginning of prayers. Before the first sun rays lick the golden spires and mirrored mosaics on the wats they have had already collected their daily alms, barefoot and shivering in the morning mist. Their last meal of the day is taken at twelve noon.

The places of most interest, architecturally and artistically are the many wats, and nobody should miss the most intricate of all- Wat Xieng Thong. There is much history and storytelling within those walls, but you can also enjoy it purely on the artistic grounds. It is a jewell in the crown of old quarter.

Arts and crafts

Luang Prabang is also a thriving artisan center, in particular when it comes to revival of the silk weaving. I am no expert in textiles but after traveling extensively and admiring the patience and artistry of weavers around the world, I am most taken by the Laotian silk. With the help and support of a few Western women aficionados the old traditions of hand weaving, intricate, symbolic design and natural dying have burst alive again. There are quite a few stores that source hand made silk from village weavers and a workshop at Ock Pop Tok where you can be enlightened as to the complicated process from start to finish. They encourage traditional and also create contemporary designs. And if just admiring and touching a beautiful piece of weaving is not enough, the prices are not so astronomical that you could not bring home at least one beautiful wall hanging for only a few hundred dollars. On the other hand if you are just looking for some small, colorful gifts, the Night Market is your place where a few dollars can buy you small trinkets. While in recent years the market has ballooned and many of the merchants are selling the same items side by side, there are not a lot of Chinese products flooding the stalls like in many other Asian markets. In fact you can still see some Hmong women hand stitching their patchwork handicrafts.

Food

One of the most authentic experiences is going to the morning food market close to the Royal Palace grounds. Warning: it is not for the faint hearted as there are many things for sale that we do not consider the least bit inviting. In a typical fashion the sellers carefully set up their few wares on a piece of cloth on the ground. A number of them had fresh or fried field rats (never town rats!), live frogs, crayfish, dead baby birds, even a wild civet. On the more palatable side there were a number of wild mushrooms, different kinds of blossoms, bamboo shoots, many kinds of green lettuces, dried fruit teas, and bags full of rice in hues of white, brown, pink and purple-black. Indeed on the banks of the river and in the hills surrounding the town there are many small thriving organic farms which supply fresh food to the restaurants in town.

Undeservedly so Laotian cuisine is not very well known in the West, though many dishes we like to eat in Thai restaurants are by origin Laotian. While we reveled in wonderful sticky rice and dipping sauces, we also enjoyed a number of interesting fish and buffalo dishes. Our favorite appetizer was crispy river weed called khaiphaen, which was also the name of our favorite restaurant. With fresh, organic ingredients and some contemporary twists the meals were very much enjoyed and flushed down by Beer Lao or innovative and inexpensive cocktails.

On the Outskirts

After a few days of rest you might be ready for a little adventure. Your best excursion is to the Kuang Si Waterfalls. If you can, start your day early before the tourist groups descend. You can have the multilevel waterfalls with their green blue waters all to yourself in quiet contemplation and awe. The walk is comfortable and well designed and you can swim in the lower pools if it is warm enough. Just before the waterfalls trail you should definitely stop to admire the playful Asian Sun bears in their well designed rehabilitation enclosure and on the way back you could visit the new Butterfly center and stay for lunch in their lovely garden.

Many people also take a half day boat trip to Pak O caves. It is a very relaxing trip on the mighty Mekong river with lovely mountainous landscape ahead, but the caves themselves are not very impressive and neither is the stop at the local village along the way where lots of tourist stalls are set up.

Recently many elephant centers and encounters have popped up around Luang Prabang area. While seeing elephants up close and personal is exciting and memorable, they are not always treated with kindness by their handlers. Please refrain from riding on the back of the elephants as it is damaging to their spines. The only acceptable way to ride is just behind his neck.

Compared to many SE Asian destinations Luang Prabang is very relaxed, and surprisingly uncrowded. The local people, be it Lao, Hmong or Kmu are very pleasant and welcoming and they love practicing English. If you want to get to know young people and learn more about their life and aspirations you can spend a few hours at Big Brother Mouse or at The Library volunteering to help with English conversation. It is a wonderful way to learn about a country and give a little back.

Quick Travel Facts:

Visa: at airport on arrival $35 cash plus 1 photo
Getting in: flights are best connected through Bangkok, Thailand
Hotels: Villa Santi in center of town, or Vila Santi Resort outside of town
Recommended Restaurants: Khaiphaen, Tamarind, Blue Lagoon
Textile Shops: Caruso Lao, Ock Pop Tok, TAEC

 

For the first time on Turkish Airlines

Posted on by Honza Škovran

One often thinks that so called legacy carriers like United or Lufthansa must be a benchmark of the service quality and our personal safety. They repeated it so often themselves that they start to believe it and stop working on improvement.

Most people book on the big well known airlines until they hit a roadblock. The seats are not available for the dates we want, a connection requires a different carrier or quite simply nobody else but that lesser known airline flies where we want to go.

And then, voilà. We are booked on Turkish Airlines from San Francisco to Addis Ababa via Istanbul. In business class to boot.

The pleasant surprises start already at the airport. The Turkish Airlines lounge is not crowded as we are used to with United in particular. There is actually real food available in large quantities, not just a few scarce non-perishable items. And staff, too who actually chats with you, up to the point when you almost start to feel that they actually care! And hot showers? Yes, I should not forget that. Wonderful to make you feel like a decent human being during layovers after a long overnight flight.

Space is always in short supply on the planes and this new, spacious kind of lounge makes your transition from check in and security lines to a ten-hour plus torture on board a little easier.

Before you fill your own space and adjacent real estate on both sides of seven feet of flats (beds?) and your mind and body get a healthy break of sleep over Atlantic, there is more happening in the darkness over Oklahoma. One of the chefs comes in to collect orders from a long list of items not just for dinner but also for individual orders for breakfast. Great idea for those of us whose brain would stop to function in those transitional hours when you can hardly distinguish whether you are still on the Pacific West Coast or already above Eastern Mediterranean.

Then the delicious dinner is served freshly cooked and piping hot, followed by sweets or deserts (yes, baklava was served as it should be on any Oriental Airline), fruit plates, cheese board (no Monterrey Jack available, thank you!) and strawberry ice cream.

Oh, did I tell you they also serve freshly brewed espresso and cappuccino? When I woke up at five o’clock in the morning Pacific Time there was a flight attendant, less than half the age I am used to with United crew, asking me if I wanted espresso OR cappuccino. So after I changed from my pajama back to my travel outfit I enjoyed the welcome feeling of caffein spreading through my veins in my body refreshed by long, comfortable sleep in a flat bed and I could truly dig into my freshly cooked breakfast. And I had to decline fried eggs over-easy. Way too much!

It should come as no surprise that Turkish Airlines were the Best Airlines in Europe three years in a row. And we were not even in the First Class. Not because we did not want to be. Simply, this plane did not have the First Class, just Business. Now, I can hardly speculate how their First actually looks like. But I am sure Kobe Bryant sits next to you.

We finished our breakfast just in time to start our descent into the sunset over Istanbul, another hard task awaiting us. We have less than half an hour to catch our flight to Addis Ababa.

By now we should not have been surprised to find at the end of the jet bridge a Turkish Airlines guy waving his arms wildly like a Dutch windmill with 2 boarding passes, screaming,

„Addis Ababa! Addis Ababa!“

Well, since we were among the first passengers out, he did not have to play the Dutch windmill any longer but instruct us to follow him. We started running towards the gate on the other side of the airport, so far away that if it were not for this guy, there was no way we would have made it. He took us to the front of the security line (here, like in the US, even my belt and watch goes into the TSA bin), with other passengers giving us dirty looks and then we were running through the crowded Atatürk Airport reminding me of a duty free and high end brand names shopping mall, as it is now the case with most civilized airports around the world.

We reached our gate at 6:30pm, just 15 minutes BEFORE our scheduled departure where we were the very last passengers put on a tarmac bus and ferried to our plane. We made it, but no way in hell will our luggage. Who cares when a gorgeous flight attendant is leaning over you pouring you a glass of champagne! Here’s to Turkish Airlines!

Maui a Lanai

Posted on by pr_admin

Na Havajské ostrovy se dá jet kdykoli. Klimatické podmínky jsou příznivé trvale příznivé. My jsme se na Havaj, konkrétně na ostrovy Maui a Lanai, vydali v prosinci a zůstali až do ledna. Právě toto období je zde hlavní sezónou a ceny všeho stoupají až o 60 procent; s blížícími se Vánocemi navíc klesá možnost spontánních rozhodnutí a výletů – všechno je už rezervované. A pokud přece jen uspějete, opět se musíte smířit s vyšší cenou – pro srovnání pronájem auta na celý měsíc na Maui, které jsme objednali dva měsíce předem, náš vyšlo na cca 800 dolarů, stejné auto na jediný den na ostrově Lanai stálo 200 dolarů. Takže plánování se určitě vyplatí.

Nejen klima je na Havaji příjemné. Především zde výborně fungují služby, ať už jsou to různé půjčovny, laundromat nebo restaurace, všude se setkáte s ochotnou asistencí. Docela neuvěřitelné, když uvážíme, že život na Havaji je pro místní natolik drahý, že velká část méně kvalifikovaných pracujících ani nevydělá na bydlení a žijí de facto jako bezdomovci na plážích nebo v autech.

Jídlo je skvělé, nicméně pro fanoušky bio a lokálních potravin bude zklamáním, že až 90 % potravin se dováží, včetně ovoce typického pro místní stravu. V posledních letech se ale to díky různým iniciativám a místním podnikatelům začíná měnit.

Nejlepší jídlo: ahi poke (syrový kořeněný tuňák s avokádem a cibulí) v restauraci Sansei, kokosová a čokoládová zmrzlina bez mléka od „kokosového Glenna“ (Coconut Glenn), čerstvá ryba moi v Pacific’O.

Restaurace na Maui:

Mama’s Fish House – Pa’ia – fine dining, velmi klasická restaurace s vlastní romantickou pláží, kam se bez rezervace nedostanete, zato u ryby se dozvíte i to, kdo ji ulovil a místním drinkům se nedá odolat! (Večeře pro dva od 250 dolarů.)
http://www.mamasfishhouse.com/

Pacific’O, Sansei – Lahaina – fine dining, Lahaina – moderní restaurace zaměřená na bio a lokální potraviny (šéfkuchař má vlastní zahrádku na bylinky a zeleninu), lepšího tuňáka jsem v životě nejedla! Skvělý výběr vína. Rezervaci doporučuji. (Večeře pro dva od 250 dolarů.)
http://pacificomaui.com/

Longhi’s – Lahaina – velmi příjemná restaurace, kde jsme si po předchozí výborné zkušenosti udělali rezervaci i Vánoční večeři. Rozhodně doporučuji humra se srdcovkami pro dva. (Večeře pro dva od 150 dolarů.)
http://longhis.com/

Sansei Seafood Restaurant & Sushi Bar – Kihei – skvělé ryby a sushi v moderním i fusion provedení. Cokoli mají v lístku označeno jako „must try“ rozhodně vyzkoušejte. Rezervace nutná, jinak riskujete dlouhé a nejisté čekání na baru. (Večeře pro dva od 200 dolarů.)
http://www.sanseihawaii.com/

Colleen’s, Hana Hou Cafe – lokální, trochu hipsterské, ale velmi autentické podniky v Haiku. V Colleen’s mají výtečné burgery z místního hovězího, v Hana Hou vás zase překvapí majitel, rodilý Pařížan, který zde už 17 let vaří havajské speciality – právě zde jsme poprvé ochutnali místní „plate“, což je velký talíř nebo spíš podnos, který si sami sestavíte z výběru několika tradičních dobrot – většinou jde o nějakou verzi vepřového na páře, sépie se špenátem, lososový studený salát, rýži, těstovinový salát a dezert. (Oběd pro dva cca 60 dolarů).
http://colleensinhaiku.com/
http://www.hanahoucafe.com/

Charley’s – Pa’ia – velmi „country“ podnik, kde večer hraje živá hudba, my jsme sem ale často mířili na vydatnou snídani – kovbojskou loco moco, klasická vajíčka nebo palačinky. (Snídaně pro dva cca 40 dolarů).
http://charleysmaui.com/

Fat Daddy’s – Kihei – gril s udírnou a skvělý hovězí brisket nebo vepřová žebírka. Takové si v Praze nedáte. (Oběd/večeře pro dva od 80 dolarů).
http://fatdaddysmaui.com/

Často jsme nakupovali jídlo s sebou v supermarketu Wholefoods v Kahului, v Mana Foods v Pa’ia nebo ve Foodlandu v Kihei. Ve všech třech seženete skvělé studené i teplé jídlo na piknik na pláži nebo na výlet. Kolem cest každou chvíli narazíte na stánky s čerstvými kokosy, smoothies a banánovým chlebem, případně na pojízdné stánky s ledovou tříští, krevetami a burgery.
http://www.wholefoodsmarket.com/stores/maui
http://manafoodsmaui.com/
http://www.foodland.com/stores/foodland-kihei

Ubytování:

Doporučila bych se vyhnout turistickým rezortům na jižním Maui (i když na druhou stranu, pokud vám tento typ hromadného bydlení nevadí, ocitnete se v nablýskaném Haole-woodu a na pláži možná potkáte nějakou celebritu). Pokud jde o kvalitu, v této lokalitě záleží čistě na tom, kolik chcete utratit, vybere si každý.

Já bych na Maui doporučila dva menší „butikové“ hotely Mama’s Fish House a Pa’ia Inn v Pa’ia – celkově je Pa’ia příjemné místo, odkud se dá dobře vyrážet na výlety po celém ostrově. Na druhé straně ostrova, v krásném historickém, původně velrybářském městečku je to zase Lahaina Inn, místo, kde se přeneste v čase tak o 100 let.

Na Lanai je výběr jednoduchý – jsou zde jen dva 4 Seasons rezorty, jeden z hotelů je přímo na pláži s krásným korálem pro dobré šnorchlování.

http://www.mamasfishhouse.com/
http://paiainn.com/
http://www.lahainainnhawaii.com/
http://www.fourseasons.com/manelebay/

Doprava:

Bez auta se neobejdete. A určitě doporučuji 4×4 – vzhledem k tomu, že nejběžnějším autem v půjčovně je Jeep Wrangler, to nebude problém. V autopůjčovně se dozvíte řadu omezení, kam nemáte jezdit, ale o nic riskantního se nejedná – silnice jsou v pohodě a i na těchto místech jsme samozřejmě potkávali jiná auta. Ale je třeba nepodcenit počasí – bleskové a silné povodně na Maui nejsou nic mimořádného.

Praktické informace:

Nám bohatě stačil průvodce Lonely Planet, ke kterému mám dvě poznámky:

  1. Doporučené restaurace nám opakovaně doporučovali i místní, a většinou byly opravdu dobré nebo aspoň odpovídaly popisu, toho není třeba se bát.
  2. Slabší je to s doporučeními na výlety, vyložené zklamání představovala například vyhlášená „cesta do Hany“, až směšně působily některé „vodopády“ – například Twin Falls je bahnitá říčka, kde se může chtít vykoupat jen opravdový turista – nadšenec (ale bylo jich tam docela dost). Doporučení na hezká místa proto raději získávejte od známých cestovatelů nebo místních.

Naše Top 10:

  • Východ slunce a následný trek na Haleakala – využijte úvodního jet lagu a vyrazte do výšky přes 3000 m.n.m. na fascinující východ slunce nad ostrovy.
  • Výlet na Lanai – malý ostrov, kde se zastavil čas – na náměstí si užijete ospalou atmosféru, jaká tu trvá už více než 100 let, pak si poslechnete nadšení místních z nového majitele (Larry Ellison) a jeho přínosu a plánech pro ostrov.
  • Lahaina – staré velrybářské městečko, odkud se dá vyrazit na další výlety po moři.
  • Pa’ia a cesta do Hany – malé, trochu hippie městečko, kde nikdo nespěchá, ale které přeje řemeslům a nakupování všeho druhu, cestu do Hany, kterou každý průvodce velebí, sice nevynechávejte, ale to nejlepší je až za Hanou.
  • Red Sand Beach v Haně – krásná pláž s červeným pískem, malá a těžko přístupná, koupání v tůňce za skalnatým výběžkem, jedno z mála míst, kde můžete „po evropsku“ odložit horní díl plavek.
  • Objet celý ostrov – ačkoli to mapa z autopůjčovny zakazuje, je to jeden z nejhezčích zážitků: protože se jedná o aktivitu na pár hodin, zažijete prudce se měnící krajinu v měnícím se světle, my byli těmi výhledy tak unešení, že jsme zapomněli fotit.
  • Pláže od Kihei po Makenu – všechny odstíny zlatého písku
  • Hookipa Lookout & Beach – z vyhlídky pozorujte divoký oceán, a pokud to vlny dovolí, tak i špičkové surfaře, na pláži zase obrovské želvy
  • Whalewatching – prosinec je na Maui hlavní sezónou i pro velryby, nenechte si je ujít na vyhlídkách ani na moři (doporučujeme výlety s Pacific Whale Foundation – peníze, které zde utratíte, jsou na podporu a výzkum mořského života, personálu, který tvoří především dobrovolníci, se odvděčíte spropitným.
  • Stand Up Paddle Board neboli SUP – moderní a jednodušší surfování na velkém prkně s pádlem – na rozdíl od klasického surfu se dá zvládnout během pár dnů (a ještě se hezky opálíte).

Nakupování aneb co si přivézt z Havaje:

Originální místní šperky (pravé kovy, perly i kameny) – Sophie Grace Maui (Pa’ia).

Bikini (na Havaji se zásadně nosí jiný spodek a vršek) – Lorenzo a další butiky v Pa’ia.

Originální sluneční brýle Moku, dřevěné, s vypáleným „tetováním“ (Haiku a Lahaina).

Surfařské oblečení seženete na každém rohu, opravdu velká koncentrace známých značek a hezkých butiků je třeba v Lahaině.

Lokální pivo, čokoláda, makadamové ořechy, sušené ovoce (vhodné i jako dárky) – Wholefoods v Kahului, Mana Foods v Pa’ia, Foodland v Kihei.

Místní výtečné čokoládové bonbóny s makadamem a kokosem seženete i na letišti.

Naopak na klasické „americké“ nakupování a značky na Maui nenarazíte; jeden outlet je v Lahaině a jedno nákupní centrum s předními značkami jsme našli poblíž luxusních rezortů ve Wailea (Shops at Wailea) – ale na Havaji je zřejmě vždycky lepší jít na pláž než nakupovat, tam zklamaní nebudete (a pláže ve Wailea jsou opravdu nádherné).

Sporty:

Na Maui narazíte na pláže všeho druhu, s pískem bílým, zlatým, černým i červeným, kamenité, s útesy, ale i zcela hladké, s pozvolným vstupem do moře, na návětrných stranách navíc najdete místa vhodná ke kitingu, jinde zase k surfování nebo paddle boardingu. Protože na Havaji je údajně nejzdravější vzduch na světě, chodila jsem často běhat – kolem pláží v Kihei vedou příjemné zpevněné chodníky, ale běžně se běhá i po silnicích. Rovněž vhodnou začátečnickou pláž pro surfování a paddle boarding jsme našli v Kihei; na většině pláží poblíž zástavby nebo resortů vždy najdete sprchy a toalety, pouze na těch odlehlých není nic nebo maximálně suché toalety.

Jinak se po celém ostrově dá podnikat řada výletů, autem i pěšky, v horách v národním parku Haleakala můžete podniknout i několikadenní treky s přenocováním (opět nutné plánování a rezervace chaty na přespání alespoň dva-tři měsíce předem).

NP Haleakala: http://www.everytrail.com/best/hiking-haleakala-national-park

Pro nákup a pronájem sportovního vybavení, rady pro začátečníky, tipy na vhodné pláže: http://www.hawaiianisland.com/

Náklady:

Na Havaji je draho. Jako určité měřítko se dá vzít benzín – v době našeho pobytu stál benzín v kontinentálních USA cca 1,60 USD za galon, zatímco na Maui 3,90 a na Lanai dokonce 6,90! Podobně drahé jsou zde i jídlo a služby, pro představu surfařské prkno na den stojí cca 100 dolarů. Zkrátka když se nechcete nijak omezovat a dovolenou si užít, připravte se na to, že vás bude stát cca 500-600 USD na den (bez ubytování).

Cestovní doporučení:

Cestu tam jsme plánovali jako nejkratší možnou, tj. pouze s dvouhodinovými přestupy v Londýně a v Los Angeles – a přesto (nebo právě proto) nás zhruba třicetihodinové cestování značně zmohlo. Naopak na zpáteční cestě jsme měli cca desetihodinovou zastávku v Dallasu, kde jsme si pronajali hotelový pokoj a kombinace sprcha-postel-sprcha způsobily, že zbytek cesty jsme strávili svěží a v pohodě. Takže příště asi půjdeme stejnou cestou (přece jen let Kahului – Dallas trvá cca 9-10 hodin a Los Angeles – Kahului cca 6-7). Pokud máte dost času, dá se taková zastávka spojit i s vícedenním výletem někde na přestupním místě v USA.

Proč jet:

Poprvé jsme o Havaji přemýšleli, když manžel žil a pracoval v Kalifornii, kam jsem za ním jezdila, ale i tenkrát nám to nakonec vždycky přišlo zbytečně daleko. Ano, je to daleko, opravdu dál už se jet ani nedá. A proto jsme taky první týden moc nerelaxovali, protože jsme si pořád říkali, co všechno ještě chceme stihnout, protože už tam nikdy nepojedeme. Ale pak nám došlo, že se vrátíme. Možná už nepojedeme na Maui a Lanai a navštívíme raději další z ostrovů (určitě Big Island a Oahu), ale „aloha“ pohodová atmosféra, krásná příroda, hvězdné nebe, oceán a čerstvý vzduch určitě stojí za to na všech havajských ostrovech.

Úvodní foto: rickh710

Kaya Mawa – The Ultimate African Island Escape

Posted on by pr_admin

I was born at a miserable time and season of the year. It was a few short years after the war, with Europe still rationing everything and at the beginning of winter when Prague was covered in a blanket of smoke from thousands of stoves burning the cheapest coal available as the city dwellers tried to fight the terrible freeze. My first birthday memories are of me getting a new pair of winter boots, (my parents could never afford more than one pair of shoes for summer and one for the winter). I still remember the sound and the feel of the new boots cracking the ice on puddles of rain as the first cold wave hit my hometown. Even then, as my world was hemmed in by my parents‘ dinner discussions about when the new war between Germany and Russia will break out again, I was thinking, wishing like only a kid could: „God, let me get out of this place!“

Fast forward another 30 years or so and I am in Phoenix, Arizona. Here just like in the last few years of living in the Middle East, cracking the ice under my winter boots is one of my least problems. My November birthday is becoming part of my newly adopted country’s Thanksgiving festivities fixated on extended families we sorely lack with just our nucleus of three small children. After rather unsuccessful attempts to create the atmosphere of this very special American holiday the feelings so similar to my childhood birthday set in again: „God, let me get out of this!“ Henceforth Thanksgiving and my birthday will be spent traveling.

So this November many years later finds us, my wife and me, in Africa. I have been under her spell for a long time. I have often dreamt of traveling with dr. Livingstone or building a boat with Robinson Crusoe on a deserted island. It must have been more than 50 years since I read Daniel Defoe’s book for the first time and, like many books of those formative years, never forgot. But the world has changed very much in those fifty years and just as you cannot step into the same river twice you can not relive your past dreams and they become subject to significant revisions.

We anticipated a tough trip on bad roads and occasional leaky tent in the tribal lands of Ethiopia and decided to celebrate my birthday and lick our travel wounds in the lap of luxury on a small, remote island in Malawi. We left most of our luggage and African problems behind in Addis Ababa’s Hilton and flew to Lilongwe, capital of Malawi. Our 6-seater Cessna was waiting for us and we were cordially greeted by Jan, our young, tall, and handsome South African captain. It is just a 45 minute flight crossing Lake Malawi from Lilongwe in the southwest corner of this tiny country (when I was a kid it was still called Nyasaland after the very same lake then called Nyasa) to the central west part where you can find a small island on the map just a few miles from the Mozambique shore of the lake. I know, it is not exactly how Robinson got to his island and regarding his arrival we did NOT plan to crash which would have been closer to Robinson’s original story. But today is my birthday and I am entitled to some poetic license and some flexibility to work with the facts. Our limited luggage is safely stowed. We can carry only 20 pounds each, enough for swimsuits and suntan lotion but mine is slightly over for it is containing a bottle of French Champagne I have been dragging with us all the way through Ethiopia to this former British Protectorate governed by the “ President for life „. Well, here we have it, another African truly democratic leader who simply appointed himself, so money need not be squandered on some ridiculous election. Money, which can be sent safely to his account in Switzerland instead, while the majority of his people live bellow the poverty rate. With a slight delay caused by the bad weather between Lusaka and Lilongwe we finally board the plane with Julia, the Emergency Room physician from Chicago, another and only guest for Kaya Mawa resort. She is going to lick her wounds after a few months volunteering in a Zimbabwean hospital.

As a special birthday treat I sit up front right next to the captain and he points out to the beautiful panorama. Finally we spot a small peninsula on Likoma Island where behind the flame trees is our very own Robinson’s cave. Well, not exactly a cave. It is a stone and wood house among and on the rocky promontory.

When we touch down by the airport shack the jeep with a driver is already waiting and takes us through a promenade of baobab trees and local villages with smiling, waving children to our spectacular new home Kaya Mawa (kayamawa.com).

Kaya Mawa is everything we could dream of. It is a private resort consisting of a few spacious houses built of local or beach combed material, sprinkled over the promontory and along the beach providing for almost perfect hideaways. Each is an original design, beautifully appointed and luxuriously anointed with everything you possibly wish for in a most luxurious hotel. Not exactly Robinson’s cave, but you can feel pretty much alone here. Dr.Julia, is whisked to another house so well hidden, we do not know where she is until she remerges for welcome drinks at the bar.

The houses and shared spaces (bar, restaurant, reception, gift shop) carry elements of the similar style mostly made of drift wood or old boats refurbished and repurposed by a small workshop providing stable employment for locals – quite a few from more than 10,000 people living in the island.

And I should not forget 43 or so employees of the lodge who deliver the services you are quite unprepared for in Africa. You are alone on the beach and you decide to have a swim. Before you even get to the water’s edge a dark figure peels itself from behind the bar, bringing you a fresh towel and dropping it by the sandals you left behind. You want to kayak? Well, you can hardly do that without another black guy suddenly appearing and pushing your vessel onto the Lake as you struggle to get on.

The food, especially after a few weeks of Ethiopian tough beef and sour teff pancakes is divine. The fish are caught in the lake that morning and the fruits are picked just off the trees on the property and after we express our infatuation with fresh mangos, a freshly cut batch appears anytime we sit down in any lounge chair. The rest of the ingredients are flown in and the chef prepares beautiful feasts of exotic flavors. Dinners are being served on the sandy beach on white tablecloths and romantic candlelights with flowers sprinkled all around. One night we are even serenaded by the local acapella group, with nearly half the group consisting of our resort staff, under the guidance of our chief waiter.

If you want to simply relax with a good book you can borrow one in their library and do so by your private house plunge pool in a hammock or on a outdoor sofa. But if you want activities you can take a kayak for a spin or go snorkeling or even diving to see some of more than 1000 tropical fish species. If you have your own home aquarium one of those colorful beauties most probably came from this freshwater lake. You can also venture beyond the resort on a drive to visit the local cathedral or their Katundu Textiles workshop where local women create the chic decorations for the resort and for sale.

Kaya Mawa is truly an unforgettable experience of romantic luxury, perfect for a honeymoon or a special birthday, just like mine. A dream of playing Robinson came true without all the hard work.