Přírodní krásy Patagonie

Je to nejjižnější místo na Zemi, kam se přitom můžete pohodlně vypravit. Blíže k pólu už je jen Antarktida. Patagonie – krásná a pestrá příroda, jež láká vášnivé cestovatele, fotografy a milovníky klidu. Nyní zde zvolna začíná hlavní sezona. Od listopadu do dubna panuje na tomto jižním cípu amerického kontinentu léto, během kterého jej navštíví nejvíce turistů. Zejména po Novém roce se návštěvníci vydávají do parku Tierra del Fuego a na Mys Horn. Právě v parcích spočívá krása Patagonie. Jedinečné útvary Fitz Roy zkrátka musíte vidět. Ohromí vás nekonečně dlouhé planiny, silný nárazový vítr a až ledově klidná krajina.

Na jak dlouho se do Jižní Ameriky vydáte, je jen na vás. Pokud však chcete stihnout více než jen Patagonii a objevit také některá další místa Chile, Peru nebo Argentiny, doporučujeme vám rezervovat si pro cestu 14 dní a více. Během dvou týdnů můžete pohodlně procestovat tuto část jihoamerického kontinentu. Součástí cesty může být také plavba okolo fjordů. Na lodích pro zhruba 200 hostů naleznete nejen komfortní ubytování, ale také zábavu a prostor pro relaxaci. Důležitá však je příroda, kterou z jejich paluby uvidíte. Doporučujeme vám zvolit kratší plavby, trvají zpravidla 4 dny. Během nich uvidíte vše podstatné – tučňáky, mys, na kterém se střetávají dva oceány, krásné hory a ledovce. Zbylý čas můžete využít pro cestování po souši. Zejména park Torres del Paine stojí za pozornost. Horské štíty And a větry zde tvoří extrémní klimatické rozdíly. Díky tomu zde naleznete bohatou a neobvykle různorodou květenu a živočišné druhy.

Awasi Patagonia

Tento nový lodge je tvořen 12 vilami, přičemž každá nabízí impozantní výhled. Leží přímo v rezervaci, jeho hosté mohou využít vlastní džíp a služby průvodce, díky kterému objeví ta nejkrásnější zákoutí parku Torres del Paine. Lodge má svůj příběh, neboť před více než stoletím zde měla své tábořiště britská cestovatelka Florence Dixie, která si během svých cest Patagonii zamilovala. Hosté jednotlivých vil si mohou i dnes užívat krásný a ničím nerušený pohled na dominanty parku.Budovy totiž stojí v dostatečných rozestupech a jsou citlivě zasazeny do krajiny. I design jejich interiérů a exteriérů souzní s okolní přírodou, dominuje dřevo a jednoduché tvary. Nechybí ani kompletní zázemí, v němž mohou hosté relaxovat a sdílet své zážitky. A že jich bude. Každý den můžete vyrazit na libovolný výlet, který vám doporučí váš osobní průvodce. Nabízí se řada aktivit, od procházek po ledovci až po jízdu na kolech, kajacích i koních.

Tierra Patagonia Hotel & Spa

Na jižní hranici parku Torres del Paine se nachází tento hotel, jehož budova připomíná mimozemskou stavbu. Ve skutečnosti však design vychází z nákresů Charlese Darwina, který zkoumal fosilie na březích nedalekého jezera. Stejně jako lodge Awasi je celý ze dřeva, uprostřed krásné přírody, leží jen několik kilometrů od sebe. Hosté hotelu mohou všude obdivovat okolí díky velkým oknům, případně vystoupit na velkou terasu. Pokoje jsou velmi prostorné, s designem v přírodním duchu, všechny jsou přitom orientované k jezeru Lago Sarmiento a dominantnímu horskému masivu Paine.

Maui a Lanai

Na Havajské ostrovy se dá jet kdykoli. Klimatické podmínky jsou příznivé trvale příznivé. My jsme se na Havaj, konkrétně na ostrovy Maui a Lanai, vydali v prosinci a zůstali až do ledna. Právě toto období je zde hlavní sezónou a ceny všeho stoupají až o 60 procent; s blížícími se Vánocemi navíc klesá možnost spontánních rozhodnutí a výletů – všechno je už rezervované. A pokud přece jen uspějete, opět se musíte smířit s vyšší cenou – pro srovnání pronájem auta na celý měsíc na Maui, které jsme objednali dva měsíce předem, náš vyšlo na cca 800 dolarů, stejné auto na jediný den na ostrově Lanai stálo 200 dolarů. Takže plánování se určitě vyplatí.

Nejen klima je na Havaji příjemné. Především zde výborně fungují služby, ať už jsou to různé půjčovny, laundromat nebo restaurace, všude se setkáte s ochotnou asistencí. Docela neuvěřitelné, když uvážíme, že život na Havaji je pro místní natolik drahý, že velká část méně kvalifikovaných pracujících ani nevydělá na bydlení a žijí de facto jako bezdomovci na plážích nebo v autech.

Jídlo je skvělé, nicméně pro fanoušky bio a lokálních potravin bude zklamáním, že až 90 % potravin se dováží, včetně ovoce typického pro místní stravu. V posledních letech se ale to díky různým iniciativám a místním podnikatelům začíná měnit.

Nejlepší jídlo: ahi poke (syrový kořeněný tuňák s avokádem a cibulí) v restauraci Sansei, kokosová a čokoládová zmrzlina bez mléka od „kokosového Glenna“ (Coconut Glenn), čerstvá ryba moi v Pacific’O.

Restaurace na Maui:

Mama’s Fish House – Pa’ia – fine dining, velmi klasická restaurace s vlastní romantickou pláží, kam se bez rezervace nedostanete, zato u ryby se dozvíte i to, kdo ji ulovil a místním drinkům se nedá odolat! (Večeře pro dva od 250 dolarů.)
http://www.mamasfishhouse.com/

Pacific’O, Sansei – Lahaina – fine dining, Lahaina – moderní restaurace zaměřená na bio a lokální potraviny (šéfkuchař má vlastní zahrádku na bylinky a zeleninu), lepšího tuňáka jsem v životě nejedla! Skvělý výběr vína. Rezervaci doporučuji. (Večeře pro dva od 250 dolarů.)
http://pacificomaui.com/

Longhi’s – Lahaina – velmi příjemná restaurace, kde jsme si po předchozí výborné zkušenosti udělali rezervaci i Vánoční večeři. Rozhodně doporučuji humra se srdcovkami pro dva. (Večeře pro dva od 150 dolarů.)
http://longhis.com/

Sansei Seafood Restaurant & Sushi Bar – Kihei – skvělé ryby a sushi v moderním i fusion provedení. Cokoli mají v lístku označeno jako „must try“ rozhodně vyzkoušejte. Rezervace nutná, jinak riskujete dlouhé a nejisté čekání na baru. (Večeře pro dva od 200 dolarů.)
http://www.sanseihawaii.com/

Colleen’s, Hana Hou Cafe – lokální, trochu hipsterské, ale velmi autentické podniky v Haiku. V Colleen’s mají výtečné burgery z místního hovězího, v Hana Hou vás zase překvapí majitel, rodilý Pařížan, který zde už 17 let vaří havajské speciality – právě zde jsme poprvé ochutnali místní „plate“, což je velký talíř nebo spíš podnos, který si sami sestavíte z výběru několika tradičních dobrot – většinou jde o nějakou verzi vepřového na páře, sépie se špenátem, lososový studený salát, rýži, těstovinový salát a dezert. (Oběd pro dva cca 60 dolarů).
http://colleensinhaiku.com/
http://www.hanahoucafe.com/

Charley’s – Pa’ia – velmi „country“ podnik, kde večer hraje živá hudba, my jsme sem ale často mířili na vydatnou snídani – kovbojskou loco moco, klasická vajíčka nebo palačinky. (Snídaně pro dva cca 40 dolarů).
http://charleysmaui.com/

Fat Daddy’s – Kihei – gril s udírnou a skvělý hovězí brisket nebo vepřová žebírka. Takové si v Praze nedáte. (Oběd/večeře pro dva od 80 dolarů).
http://fatdaddysmaui.com/

Často jsme nakupovali jídlo s sebou v supermarketu Wholefoods v Kahului, v Mana Foods v Pa’ia nebo ve Foodlandu v Kihei. Ve všech třech seženete skvělé studené i teplé jídlo na piknik na pláži nebo na výlet. Kolem cest každou chvíli narazíte na stánky s čerstvými kokosy, smoothies a banánovým chlebem, případně na pojízdné stánky s ledovou tříští, krevetami a burgery.
http://www.wholefoodsmarket.com/stores/maui
http://manafoodsmaui.com/
http://www.foodland.com/stores/foodland-kihei

Ubytování:

Doporučila bych se vyhnout turistickým rezortům na jižním Maui (i když na druhou stranu, pokud vám tento typ hromadného bydlení nevadí, ocitnete se v nablýskaném Haole-woodu a na pláži možná potkáte nějakou celebritu). Pokud jde o kvalitu, v této lokalitě záleží čistě na tom, kolik chcete utratit, vybere si každý.

Já bych na Maui doporučila dva menší „butikové“ hotely Mama’s Fish House a Pa’ia Inn v Pa’ia – celkově je Pa’ia příjemné místo, odkud se dá dobře vyrážet na výlety po celém ostrově. Na druhé straně ostrova, v krásném historickém, původně velrybářském městečku je to zase Lahaina Inn, místo, kde se přeneste v čase tak o 100 let.

Na Lanai je výběr jednoduchý – jsou zde jen dva 4 Seasons rezorty, jeden z hotelů je přímo na pláži s krásným korálem pro dobré šnorchlování.

http://www.mamasfishhouse.com/
http://paiainn.com/
http://www.lahainainnhawaii.com/
http://www.fourseasons.com/manelebay/

Doprava:

Bez auta se neobejdete. A určitě doporučuji 4×4 – vzhledem k tomu, že nejběžnějším autem v půjčovně je Jeep Wrangler, to nebude problém. V autopůjčovně se dozvíte řadu omezení, kam nemáte jezdit, ale o nic riskantního se nejedná – silnice jsou v pohodě a i na těchto místech jsme samozřejmě potkávali jiná auta. Ale je třeba nepodcenit počasí – bleskové a silné povodně na Maui nejsou nic mimořádného.

Praktické informace:

Nám bohatě stačil průvodce Lonely Planet, ke kterému mám dvě poznámky:

  1. Doporučené restaurace nám opakovaně doporučovali i místní, a většinou byly opravdu dobré nebo aspoň odpovídaly popisu, toho není třeba se bát.
  2. Slabší je to s doporučeními na výlety, vyložené zklamání představovala například vyhlášená „cesta do Hany“, až směšně působily některé „vodopády“ – například Twin Falls je bahnitá říčka, kde se může chtít vykoupat jen opravdový turista – nadšenec (ale bylo jich tam docela dost). Doporučení na hezká místa proto raději získávejte od známých cestovatelů nebo místních.

Naše Top 10:

  • Východ slunce a následný trek na Haleakala – využijte úvodního jet lagu a vyrazte do výšky přes 3000 m.n.m. na fascinující východ slunce nad ostrovy.
  • Výlet na Lanai – malý ostrov, kde se zastavil čas – na náměstí si užijete ospalou atmosféru, jaká tu trvá už více než 100 let, pak si poslechnete nadšení místních z nového majitele (Larry Ellison) a jeho přínosu a plánech pro ostrov.
  • Lahaina – staré velrybářské městečko, odkud se dá vyrazit na další výlety po moři.
  • Pa’ia a cesta do Hany – malé, trochu hippie městečko, kde nikdo nespěchá, ale které přeje řemeslům a nakupování všeho druhu, cestu do Hany, kterou každý průvodce velebí, sice nevynechávejte, ale to nejlepší je až za Hanou.
  • Red Sand Beach v Haně – krásná pláž s červeným pískem, malá a těžko přístupná, koupání v tůňce za skalnatým výběžkem, jedno z mála míst, kde můžete „po evropsku“ odložit horní díl plavek.
  • Objet celý ostrov – ačkoli to mapa z autopůjčovny zakazuje, je to jeden z nejhezčích zážitků: protože se jedná o aktivitu na pár hodin, zažijete prudce se měnící krajinu v měnícím se světle, my byli těmi výhledy tak unešení, že jsme zapomněli fotit.
  • Pláže od Kihei po Makenu – všechny odstíny zlatého písku
  • Hookipa Lookout & Beach – z vyhlídky pozorujte divoký oceán, a pokud to vlny dovolí, tak i špičkové surfaře, na pláži zase obrovské želvy
  • Whalewatching – prosinec je na Maui hlavní sezónou i pro velryby, nenechte si je ujít na vyhlídkách ani na moři (doporučujeme výlety s Pacific Whale Foundation – peníze, které zde utratíte, jsou na podporu a výzkum mořského života, personálu, který tvoří především dobrovolníci, se odvděčíte spropitným.
  • Stand Up Paddle Board neboli SUP – moderní a jednodušší surfování na velkém prkně s pádlem – na rozdíl od klasického surfu se dá zvládnout během pár dnů (a ještě se hezky opálíte).

Nakupování aneb co si přivézt z Havaje:

Originální místní šperky (pravé kovy, perly i kameny) – Sophie Grace Maui (Pa’ia).

Bikini (na Havaji se zásadně nosí jiný spodek a vršek) – Lorenzo a další butiky v Pa’ia.

Originální sluneční brýle Moku, dřevěné, s vypáleným „tetováním“ (Haiku a Lahaina).

Surfařské oblečení seženete na každém rohu, opravdu velká koncentrace známých značek a hezkých butiků je třeba v Lahaině.

Lokální pivo, čokoláda, makadamové ořechy, sušené ovoce (vhodné i jako dárky) – Wholefoods v Kahului, Mana Foods v Pa’ia, Foodland v Kihei.

Místní výtečné čokoládové bonbóny s makadamem a kokosem seženete i na letišti.

Naopak na klasické „americké“ nakupování a značky na Maui nenarazíte; jeden outlet je v Lahaině a jedno nákupní centrum s předními značkami jsme našli poblíž luxusních rezortů ve Wailea (Shops at Wailea) – ale na Havaji je zřejmě vždycky lepší jít na pláž než nakupovat, tam zklamaní nebudete (a pláže ve Wailea jsou opravdu nádherné).

Sporty:

Na Maui narazíte na pláže všeho druhu, s pískem bílým, zlatým, černým i červeným, kamenité, s útesy, ale i zcela hladké, s pozvolným vstupem do moře, na návětrných stranách navíc najdete místa vhodná ke kitingu, jinde zase k surfování nebo paddle boardingu. Protože na Havaji je údajně nejzdravější vzduch na světě, chodila jsem často běhat – kolem pláží v Kihei vedou příjemné zpevněné chodníky, ale běžně se běhá i po silnicích. Rovněž vhodnou začátečnickou pláž pro surfování a paddle boarding jsme našli v Kihei; na většině pláží poblíž zástavby nebo resortů vždy najdete sprchy a toalety, pouze na těch odlehlých není nic nebo maximálně suché toalety.

Jinak se po celém ostrově dá podnikat řada výletů, autem i pěšky, v horách v národním parku Haleakala můžete podniknout i několikadenní treky s přenocováním (opět nutné plánování a rezervace chaty na přespání alespoň dva-tři měsíce předem).

NP Haleakala: http://www.everytrail.com/best/hiking-haleakala-national-park

Pro nákup a pronájem sportovního vybavení, rady pro začátečníky, tipy na vhodné pláže: http://www.hawaiianisland.com/

Náklady:

Na Havaji je draho. Jako určité měřítko se dá vzít benzín – v době našeho pobytu stál benzín v kontinentálních USA cca 1,60 USD za galon, zatímco na Maui 3,90 a na Lanai dokonce 6,90! Podobně drahé jsou zde i jídlo a služby, pro představu surfařské prkno na den stojí cca 100 dolarů. Zkrátka když se nechcete nijak omezovat a dovolenou si užít, připravte se na to, že vás bude stát cca 500-600 USD na den (bez ubytování).

Cestovní doporučení:

Cestu tam jsme plánovali jako nejkratší možnou, tj. pouze s dvouhodinovými přestupy v Londýně a v Los Angeles – a přesto (nebo právě proto) nás zhruba třicetihodinové cestování značně zmohlo. Naopak na zpáteční cestě jsme měli cca desetihodinovou zastávku v Dallasu, kde jsme si pronajali hotelový pokoj a kombinace sprcha-postel-sprcha způsobily, že zbytek cesty jsme strávili svěží a v pohodě. Takže příště asi půjdeme stejnou cestou (přece jen let Kahului – Dallas trvá cca 9-10 hodin a Los Angeles – Kahului cca 6-7). Pokud máte dost času, dá se taková zastávka spojit i s vícedenním výletem někde na přestupním místě v USA.

Proč jet:

Poprvé jsme o Havaji přemýšleli, když manžel žil a pracoval v Kalifornii, kam jsem za ním jezdila, ale i tenkrát nám to nakonec vždycky přišlo zbytečně daleko. Ano, je to daleko, opravdu dál už se jet ani nedá. A proto jsme taky první týden moc nerelaxovali, protože jsme si pořád říkali, co všechno ještě chceme stihnout, protože už tam nikdy nepojedeme. Ale pak nám došlo, že se vrátíme. Možná už nepojedeme na Maui a Lanai a navštívíme raději další z ostrovů (určitě Big Island a Oahu), ale „aloha“ pohodová atmosféra, krásná příroda, hvězdné nebe, oceán a čerstvý vzduch určitě stojí za to na všech havajských ostrovech.

Úvodní foto: rickh710

Kaya Mawa – The Ultimate African Island Escape

I was born at a miserable time and season of the year. It was a few short years after the war, with Europe still rationing everything and at the beginning of winter when Prague was covered in a blanket of smoke from thousands of stoves burning the cheapest coal available as the city dwellers tried to fight the terrible freeze. My first birthday memories are of me getting a new pair of winter boots, (my parents could never afford more than one pair of shoes for summer and one for the winter). I still remember the sound and the feel of the new boots cracking the ice on puddles of rain as the first cold wave hit my hometown. Even then, as my world was hemmed in by my parents‘ dinner discussions about when the new war between Germany and Russia will break out again, I was thinking, wishing like only a kid could: „God, let me get out of this place!“

Fast forward another 30 years or so and I am in Phoenix, Arizona. Here just like in the last few years of living in the Middle East, cracking the ice under my winter boots is one of my least problems. My November birthday is becoming part of my newly adopted country’s Thanksgiving festivities fixated on extended families we sorely lack with just our nucleus of three small children. After rather unsuccessful attempts to create the atmosphere of this very special American holiday the feelings so similar to my childhood birthday set in again: „God, let me get out of this!“ Henceforth Thanksgiving and my birthday will be spent traveling.

So this November many years later finds us, my wife and me, in Africa. I have been under her spell for a long time. I have often dreamt of traveling with dr. Livingstone or building a boat with Robinson Crusoe on a deserted island. It must have been more than 50 years since I read Daniel Defoe’s book for the first time and, like many books of those formative years, never forgot. But the world has changed very much in those fifty years and just as you cannot step into the same river twice you can not relive your past dreams and they become subject to significant revisions.

We anticipated a tough trip on bad roads and occasional leaky tent in the tribal lands of Ethiopia and decided to celebrate my birthday and lick our travel wounds in the lap of luxury on a small, remote island in Malawi. We left most of our luggage and African problems behind in Addis Ababa’s Hilton and flew to Lilongwe, capital of Malawi. Our 6-seater Cessna was waiting for us and we were cordially greeted by Jan, our young, tall, and handsome South African captain. It is just a 45 minute flight crossing Lake Malawi from Lilongwe in the southwest corner of this tiny country (when I was a kid it was still called Nyasaland after the very same lake then called Nyasa) to the central west part where you can find a small island on the map just a few miles from the Mozambique shore of the lake. I know, it is not exactly how Robinson got to his island and regarding his arrival we did NOT plan to crash which would have been closer to Robinson’s original story. But today is my birthday and I am entitled to some poetic license and some flexibility to work with the facts. Our limited luggage is safely stowed. We can carry only 20 pounds each, enough for swimsuits and suntan lotion but mine is slightly over for it is containing a bottle of French Champagne I have been dragging with us all the way through Ethiopia to this former British Protectorate governed by the “ President for life „. Well, here we have it, another African truly democratic leader who simply appointed himself, so money need not be squandered on some ridiculous election. Money, which can be sent safely to his account in Switzerland instead, while the majority of his people live bellow the poverty rate. With a slight delay caused by the bad weather between Lusaka and Lilongwe we finally board the plane with Julia, the Emergency Room physician from Chicago, another and only guest for Kaya Mawa resort. She is going to lick her wounds after a few months volunteering in a Zimbabwean hospital.

As a special birthday treat I sit up front right next to the captain and he points out to the beautiful panorama. Finally we spot a small peninsula on Likoma Island where behind the flame trees is our very own Robinson’s cave. Well, not exactly a cave. It is a stone and wood house among and on the rocky promontory.

When we touch down by the airport shack the jeep with a driver is already waiting and takes us through a promenade of baobab trees and local villages with smiling, waving children to our spectacular new home Kaya Mawa (kayamawa.com).

Kaya Mawa is everything we could dream of. It is a private resort consisting of a few spacious houses built of local or beach combed material, sprinkled over the promontory and along the beach providing for almost perfect hideaways. Each is an original design, beautifully appointed and luxuriously anointed with everything you possibly wish for in a most luxurious hotel. Not exactly Robinson’s cave, but you can feel pretty much alone here. Dr.Julia, is whisked to another house so well hidden, we do not know where she is until she remerges for welcome drinks at the bar.

The houses and shared spaces (bar, restaurant, reception, gift shop) carry elements of the similar style mostly made of drift wood or old boats refurbished and repurposed by a small workshop providing stable employment for locals – quite a few from more than 10,000 people living in the island.

And I should not forget 43 or so employees of the lodge who deliver the services you are quite unprepared for in Africa. You are alone on the beach and you decide to have a swim. Before you even get to the water’s edge a dark figure peels itself from behind the bar, bringing you a fresh towel and dropping it by the sandals you left behind. You want to kayak? Well, you can hardly do that without another black guy suddenly appearing and pushing your vessel onto the Lake as you struggle to get on.

The food, especially after a few weeks of Ethiopian tough beef and sour teff pancakes is divine. The fish are caught in the lake that morning and the fruits are picked just off the trees on the property and after we express our infatuation with fresh mangos, a freshly cut batch appears anytime we sit down in any lounge chair. The rest of the ingredients are flown in and the chef prepares beautiful feasts of exotic flavors. Dinners are being served on the sandy beach on white tablecloths and romantic candlelights with flowers sprinkled all around. One night we are even serenaded by the local acapella group, with nearly half the group consisting of our resort staff, under the guidance of our chief waiter.

If you want to simply relax with a good book you can borrow one in their library and do so by your private house plunge pool in a hammock or on a outdoor sofa. But if you want activities you can take a kayak for a spin or go snorkeling or even diving to see some of more than 1000 tropical fish species. If you have your own home aquarium one of those colorful beauties most probably came from this freshwater lake. You can also venture beyond the resort on a drive to visit the local cathedral or their Katundu Textiles workshop where local women create the chic decorations for the resort and for sale.

Kaya Mawa is truly an unforgettable experience of romantic luxury, perfect for a honeymoon or a special birthday, just like mine. A dream of playing Robinson came true without all the hard work.