Le Pont de Brent: dvoumichelinský zážitek ve vesničce nad jezerem

Do Montreaux, malého města na severovýchodním cípu Ženevského jezera se vyplatí jet z různých důvodů. Za starosvětským luxusem téhle švýcarské riviéry, za odkazem Charlieho Chaplina nebo Freddieho Mercuryho, kteří si to tu kdysi zamilovali, nebo za slavným jazzovým festivalem, který se tu koná vždy na začátku léta. My jsme se přijeli mimo jiné dobře najíst. Do Le Pont de Brent.

Kopce nad Ženevským jezerem tu jsou docela příkré. Na úpatí jednoho z nich, Mont Pèlerin, pod nímž před sedmdesáti lety Friedrich August von Hayek, Milton Friedman, Karl Popper nebo Otto von Habsburg založili slavnou Montepelerinskou společnost, stojí pětihvězdičkový spa hotel Le Mirador. Někdejší Kempinski se může pochlubit opravdu skvostnými výhledy, z nichž těží nejen pokoje, ale i restaurace s velkorysou terasou. Vzali jsme ho jako základnu pro třídenní pobyt v oblasti a nelitovali jsme, přestože během návštěvy probíhala v jednom z pater rekonstrukce konferenčních místností. Hostů se ale nijak zvlášť nedotkla. Příjemné je, že vám tu k ubytování dají permanentku na místní hromadnou dopravu, zahrnující i kolejovou lanovku, pravidelně od časného rána do půlnoci pendlující mezi kopcem a jezerem.

Možností k výletům je tu spousta, určitě je nutná návštěva nedalekých Lausanne i Montreux, hotel je zhruba v polovině cesty mezi nimi. Samotná oblast Mont Pèlerin je ideální rekreační místo vhodné pro kolo, pěší túry i běh. Týden by tu byl ideální, i tak jsme ale stihli leccos. A především návštěvu dvoumichelinské Le Pont de Brent, malé venkovské restaurace ve vesničce Brent nad Montreux. Úřaduje to zřejmě nejlepší současný švýcarský chef, jedenačtyřicetiletý Stéphane Décotterd. Ctí lokální kuchyni, tedy víceméně francouzskou, ale nebojí se jí porůznu ohýbat. Kombinace, které nabízí v osmichodovém menu, jsou pestré, ale chuťově nenáročné, nemusíte se bát těžko uchopitelných experimentů. Pochutnáte si na závitcích s krabím masem, na humrovi, králíkovi, deserty s rebarborou, jahodami, čekejte chřest, fenykl, kombinaci místních sýrů. Vřele doporučujeme. Menu jsme podpořili lahví Chateau Margaux z roku 1996, ale vinný lístek by mohl být vzhledem k těsné blízkosti Francie poněkud nápaditější.

Přeplavba ze Zadaru do Benátek

Když roky jezdíte na jachtu do Chorvatska, je to jako jezdit na chalupu. Je to blízké, známé, vlastně docela fajn, ale už vás nic moc nepřekvapí. Máte oblíbená místa, ostrovy či restaurace; k novým objevům takové výlety zrovna nevedou. A podobně jezdit každé dva roky na bienále do Benátek se časem stává rutinou – minimálně pokud jde o zážitky z města, které se prakticky nemění. Nápad spojit oboje díky přeplavbě se tak od začátku jevil jako dobrý.

Původní idea přijet do Benátek na lodi přitom byla stará jako stejná scéna z filmu Casino Royal, tedy skoro 10 let. Nicméně teprve letos v červenci, kdy jsme na bienále opět vyrazili, jsme se při pohledu na malebný přístav na ostrově San Giorgio přímo naproti náměstí Sv. Marka opravdu rozhodli. Vyrazili jsme lodí ze Zadaru v posledním říjnovém týdnu.

Příjezd do mariny – ano, přímo do té na San Giorgiu – byl opravdu krásný. Fotky z celé cesty i z Benátek jsou taky hezké. Celý ten plán musí každému suchozemci připadat nesmírně romantický. Na Facebooku nebo Instagramu to vypadá super. Realita přeplaveb je bohužel o něco krušnější.

Především většině posádky bylo po většinu cesty dost zle. Sama bych svoje pocity popsala, jako že mi celý týden nebylo úplně dobře (včetně dvou dnů v Benátkách). S pár většími krizemi. Nicméně protože jsem se nominovala do kuchyně, stejně jsem celou dobu musela normálně fungovat a i ve vlnách vařit nebo aspoň připravovat studené svačiny. (Hlad nebo spíš prázdný žaludek nevolnost zhoršuje). Taky asi kdybych si dost často na palubě nečetla nebo trávila víc času venku, mohlo to být lepší. Na druhou stranu když jedete dva dny v kuse – ať na plachty nebo na motor – velká zábava to vlastně není, takže čtečka mi byla velkou záchranou. Když navíc máte smůlu, že moc nefouká, ale zato jsou fakt velké vlny, je sledování navigace s neustále oddalovanou dobou dojezdu poněkud skličující. V noci pak kromě nepřízně počasí a absence spánku řešíte okolo jedoucí velké lodě a hlavně čas – fakt neubíhá. A vlny. A zimu. A vlny.

Posádku tvořilo 7 chlapů (včetně mého muže) a já. Zatímco kluci se střídali v nepřetržitých hlídkách u kormidla, já jsem měla na starosti jídlo. To nebyla žádná diskriminace, takto jsem to předem sama navrhla, protože moje hrůza z toho, co by mohli vařit jiní, je větší, než hrůza z toho, jak zvládnu s omezeným vybavením vařit pro 8 lidí já.  (Navíc to nebylo poprvé). Takové složení posádky ovšem znamená, že loď je čistá maximálně den. Ano, JEDEN DEN. A celý výlet trval cca týden (dva a půl dne včetně nocí ze Zadaru do Benátek, s krátkou zastávkou v Pule, pak dva dny v Benátkách, cesta zpět do Zadaru opět dva dny). Nic pro slabší povahy. Pokud se ale smíříte s tím, že pobyt na plachetnici je jen trochu elegantnější variantou kempování, jedná se o krásný zážitek. Jsme rádi, že jsme to podnikli, a jsme neméně rádi, že to máme za sebou. Na jaře zase pojedeme na chalupu na Kornati. Protože tam si můžeme kdykoli zastavit, kde se nám zlíbí.

Extra tipy na Benátky:

Benátky jsou samozřejmě tak profláklé, že je těžké dávat nějaké tipy, nicméně nějaké bych přece jen měla.

Výhled

Pokud chcete vidět Benátky z výšky, prakticky stejný výhled jako kampanila San Marco, kde jsou ovšem nekonečné fronty turistů, nabízí kampanila San Giorgio Maggiore na stejnojmenném ostrově s marinou. Vaporettem (vodním autobusem) se sem dostanete ze San Marca za 5 minut.

Restaurace

Pozor na turistické pasti – pro Benátky jsou typické cicheti, tzv. benátské tapas, a mořské plody, zjednodušeně vše, co se dá najít/ulovit v laguně (včetně divokých kachen, ze kterých tu dělají výborné ragú). Naopak jakmile jsou v nabídce spaghetti bolognese nebo lasagne, nejedná se o benátskou kuchyni. Skvělé cicheti nebo chobotnici ve čtvrti San Marco si dáte například v baru Cavatappi, poměrně obyčejném bistru s vynikající obsluhou. Příjemné procházky v umělecké čtvrti Dorsoduro zase můžete zakončit obědem či večeří v dražší Enoteca Ai Artisti, kde kromě skvělých těstovin a masa mají i velký výběr vína. Vždy si však dávejte pozor, aby vás hlad nezaskočil v době siesty (cca 15-18.30), kdy mají otevřeno pouze fast foody a turistické podniky.

Bienále současného umění se, jak název napovídá, koná každé dva roky, střídá se však s architektonickým bienále. Pokud je plánujete navštívit, počítejte minimálně s celým dnem, lépe však dvěma. I bez těchto monstr akcí se v Benátkách nudit nebudete, kdykoli například můžete navštívit např. výběr Francoise Pinaulta v Punta della Dogana nebo sbírku Peggy Guggenheim – oboje může být příjemným zpestřením hezkého víkendu.

Loď jsme si pronajali od AZ Yacht.cz.

Stockholm a okolí + Gotland

Každoroční dámská jízda mne spolu s mými dvěma kamarádkami zavála letos do Švédska. Dnes již tradiční týdenní dovolená má od počátku jasná pravidla, jsme tři ženy a nikoho nepřibíráme, dovolená na týden a do destinace, kde ani jedna z nás předtím nebyla. Zní to celkem snadně, ale vzhledem k tomu, že všechny z nás velmi rády cestujeme, máme seznam zemí, kam musíme s manželem či přítelem, tak je těžké vybrat. Letos padl los na Švédsko, a bylo tomu dobře. Dovolená se nesla v duchu dobrého jídla a pohody, poznávání, aktivní turistiky a především alternativního noclehu.

Naše dovolená není o drahých hotelech a luxusu, cestujeme s batohem a v pohorkách. Cílem je vyčistit si hlavu a navštívenou zemi poznat maximálně. Těm, kteří upřednostňují módu a kavárenský styl života, bych doporučila navštívit Stockholm. Malebné městečko je přímo poseto různými kavárničkami, restauracemi a galeriemi, týden tu strávíte naprosto bez problémů.  I když nejsem příznivcem hotelových restaurací a barů, tak ten v hotelu Scandic vás bude jistě bavit. Coffee bar v aktuálním „hipster stylu“ je místo, kde to žije, navíc výborné steaky, saláty i víno, tedy jasná volba.

Dalším tipem je naprosto turistická záležitost, plavba lodí pod mosty Stockholmu. Přežijete-li lehce masovou turistickou akci, nabídne se vám možnost vidět celé město z jiné perspektivy a dozvědět se mnohé o historii a kultuře. Devadesát minut se vlastně dalo vydržet, i když my byly ve městě mimo sezonu.

Po dvou dnech běhání po městě jsme vyrazily za  dalším poznáním, půjčily auto a zamířily na jih. Země s nádhernou přírodou láká k procházkám a túrám. Z mnoha ostrovů kolem hlavní pevniny jsme vybrali Gotland, ostrov kostelů, a stálo to za to. Lehce zdlouhavou cestu trajektem lze zpříjemnit kanastou nebo oblíbenou hrou „země, město“…. Určitě doporučuji si cesty na ostrov rezervovat předem. Trajektů nejezdí denně tolik a kapacita je přeci jen limitovaná. Ostrov žije svým životem, naprostá pohoda, relax, klid a pomalé životní tempo nás dostaly. Opravdu se zde uvolníte a za poznáním památek můžete vyrazit na kole. Ubytovaly jsme se tu v typické švédské roubence. Miniaturní červený domeček, jak perníková chaloupka, byl řešen doslova na milimetry a předvedl skvosty a využitelnost IKEA, mnohé jsme pochopily a naše dovolená plná neobyčejného ubytování zde právě začala.

Po návštěvě ostrova jsme se vrátily na pevninu a pustily se do poznávání národních parků a rezervací. Za zmínku jistě stojí ubytování v zatopeném domě. Původně jsme měly v plánu spát na stromě, ale ten už byl bohužel obsazen, a tak nezbylo nic jiného, než jít pod vodu. Do potopeného domu je jen jeden způsob dopravy, lodí. Srandovní malý člun s kapitánem není sice stavěn na dopravu 4 dospělých a 3 obřích zavazadel, ale o to dobrodružnější jsme to měly. Nádherný domek se saunou je zcela bez vody, elektřiny a jen s eko záchodem. Vše si tedy s sebou musíte vzít z pevniny. Večeři i snídani máte v ceně ubytování a vyfasujete ji hned po přistání u domu ve stylových termotaškách. Stejně tak dostanete kanystr s pitnou vodou a návod, jak si zatopit. Pak už vám jen kapitán zamává a vy se ocitnete uprostřed jezera a zažíváte pocit člověka na opuštěném ostrově.  Domek je stylově vybaven, jde o krásný dřevěný dům na pontonu, který svým dekorem evokuje, že je zaplaven, ale není tomu tak, což vás ve finále hodně uklidní.

Přes Berg Slussar s dlouhým kanálem a mnoha zdymadly se vracíme pomalu zpět do Stockholmu, odkud brzo ráno odlétáme zpět do Prahy. Jasná volba pro ubytování přímo na letišti, a když letiště, tak jedině v letadle. Hotel Jumbostay je přestaveným Boeingem pár minut jízdy letištním shuttle k odletovým halám. Tento zážitek určitě doporučuji a hluku z letiště za hlavou se opravdu nebojte!

PS: Nekupujte si balenou vodu, stejně na většině míst mají jen perlivou, protože NEPE se ve Švédsku prostě nekupuje…proč taky, když teče z kohoutku.

Pár tipů v Courchevelu

Courchevel patří mezi nejlepší evropské lyžařské destinace. Město leží v samém srdci střediska Les Trois Vallées, Tří údolí, které dále tvoří pohoří La Tania, Méribel a Mottaret. Dohromady se nabízí až 600 kilometrů vzájemně propojených sjezdovek. Courchevel představuje jednu z největších koncentrací luxusu na jednom místě. Jsou zde zastoupeny snad všechny velké světové značky. Samozřejmostí je také bohaté wellness zázemí a spoustu povyražení. Při ideálních podmínkách si zde dobří lyžaři užijí parádního Prašanu, případně heliskiing.  Příznivci chutných jídel mají k dispozici hned několik restaurací pyšnících se michelinskou hvězdou. Výborné jídlo se pochopitelně dostane i podnicích bez hvězd.

Ideální polohu k ubytování nabízí Hotel Le K2, který se nachází nedaleko centra Courchevel 1850. Jeho silnou stránkou je kvatlitní personál. Výborné wellness doplňují bazén a terasa s krásným výhledem na okolní horské masivy. Za návštěvu určitě stojí restaurace Le Kintessence, která drží dvě michelinské hvězdy. Vzhledem k tomu, že nabízí pouhých pět stolů pro celkem dvacet pět míst, je záhodno si udělat včasnou rezervaci. K Hotelu Le K2 náleží také osmička skvěle vybavených a prostorných chaletů. Jak je na dobrých adresách obvyklé, jsou s hotelem propojeny podzemním tunelem. Velmi dobrou alternativu k Le K2 nabízí sesterský hotel Le Kilimandjaro.

Hotel Le Cheval Blanc má každoročně až osmdesátiprocentní návratnost hostů. Cheval Blanc patří mezi devítku francouzských „palace hotelů“. Zjednodušeně řečeno, patří mezi devět nejluxusnějších ubytovacích zařízení v zemi. Velikost je střídmá, nabízí se pouhých 36 suit, nejprostornější čtyřložnicové apartmá zabírá celé 4. patro. Péče o hosty je příkladná. Po lyžovačce jsou k dispozici rozlehlé lázně, následně výborná restaurace, která aspiruje na třetí michelinskou hvězdu.

Další špičkový hotel představuje Les Airelles, který stejně jako Cheval Blanc patří mezi „palace hotely“. Je vhodný především pro rodiny s dětmi. Les Airelles ale nemusí sednout každému. Interiéry až moc připomínají palác ve stylu horské chaty. Jinak je zde myšleno na každý detail.

V Courchevelu se nabízí také několik parádních chaletů. Za zmínku určitě stojí luxusní třípatrová chata Shemshak Lodge, do které se vejde osm dospělých a pět dětí. Tento ski-in ski-out chalet má vlastní malé spa s bazénem, jacuzzi, hammamem, saunou a posilovnou.  O poznání větší je Chalet Owens, který pojme až dvanáct dospělých. Na rozdíl od Shemshaku je ideální pro partu přátel, kteří doma zanechají děti a vyrazí si popařit. I zde jsou k dispozici malé lázně. Navíc pak pokoj pro služebnictvo či ochranku.

Michelin food in snake pit town

Mad Zebu je malá restaurace na prašné hlavní třídě odlehlého městečka Belo sur Tsiribihina, které se nachází den a půl cesty a jednu řeku s přívozem … od nejbližší asfaltové silnice. Mad Zebu nabízí dvě až tři hlavní jídla a dva dezerty v kvalitě, kterou dostanete ve špičkových českých restauracích. Skvělé hovězí (tedy zebu), čerstvé ryby na růžovém pepři či epesní tygří krevety. Rozumná káva, vychlazené pivo.

Vzhledem k odlehlosti lokality je MAD ZEBU jen pro dobrodružné gurmány nebo vlastníky helikoptér.

Korkovné v oblíbených restauracích

Za posledních deset let se mnohé změnilo. Zhruba v polovině minulé dekády jsem přestal kouřit. Do té doby padlo denně kolem 50 cigaret bez filtru. Preferované značky Gitanes, Gauloises, Ducados, Reval, Roth-Händle a Start. Plus doutníky – pochopitelně vždy poctivě vyšlukovány. O něco později jsem ukončil pití piva. Po odchodu z Týdne bylo dokonáno. Začal jsem navštěvovat úplně jiné restaurace. Postupně za posledních pět až sedm let vykrystalizovala zhruba desítka oblíbených pražských podniků. Mám teď na mysli místa, kde mohu trávit delší čas, je to spojené s průběžnou konzumací jídel a nápojů. Úplně jinou kategorii představují bary, kavárny a noční podniky. O těch zas někdy jindy.

V oblíbených restauracích poměrně často narážím na to, že nemají moje oblíbená vína, armaňaky už vůbec ne. Pokud už je mají, marže jsou nezřídka nepřijatelné. Zrovna nedávno jsem se ve Fieldu podivoval nad cenou za Sperss 2010 z vinařství Gaja. Moje nákupní cena se pohybuje 22 600 korun za bedýnku, tedy zhruba 3767 korun za lahev. Ve Fieldu ji nabízeli za více než 10 000. Nevím, jestli to byla moje kritika, ale aktuálně je Sperss v nabídce za 7890, což je stále solidní přirážka, nicméně přijatelnějsí.

Napadlo mě tedy, že bych si mohl do oblíbených restaurací nosit vlastní víno. Zde je třeba připomenout, že jeden z nejvýznamnějších tuzemských kapitalistů má vždy večer po ruce svoji lahev armaňaku. Položil jsem v desítce podniků identické otázky: Mohu si donést svoje víno? V případě, že ano, kolik bude činit korkovné? Osobně nebo po mailu odpověděli všichni. Zde jsou výsledky:

Atelier – 298 korun

V Zátiší – 345 korun

Field – 400 korun (v ceně nejlevnějšího vína)

La Veranda – 450 korun

Kalina 480 korun

Grand Cru – 490 korun

Bellevue – 500 korun

La Bottega di Finestra/La Finestra – 675 korun(v ceně nejlevnějšího vína)

Coda – 800 korun

Pohotovost a vstřícnost dotázaných přikládám tomu, že mě znají.  Nicméně už první diskuse na toto téma se sommeliérem ve Fieldu (nikoli Tomášem Donevem) ukázala, že to nemusí být tak jednoduché. Obsluhující mi řekl, že vlastně neví a že bude třeba se domluvit s manažerem/nadřízeným. Takže, až praxe prověří, jestli to bude fungovat bezbolestně.

Maui a Lanai

Na Havajské ostrovy se dá jet kdykoli. Klimatické podmínky jsou příznivé trvale příznivé. My jsme se na Havaj, konkrétně na ostrovy Maui a Lanai, vydali v prosinci a zůstali až do ledna. Právě toto období je zde hlavní sezónou a ceny všeho stoupají až o 60 procent; s blížícími se Vánocemi navíc klesá možnost spontánních rozhodnutí a výletů – všechno je už rezervované. A pokud přece jen uspějete, opět se musíte smířit s vyšší cenou – pro srovnání pronájem auta na celý měsíc na Maui, které jsme objednali dva měsíce předem, náš vyšlo na cca 800 dolarů, stejné auto na jediný den na ostrově Lanai stálo 200 dolarů. Takže plánování se určitě vyplatí.

Nejen klima je na Havaji příjemné. Především zde výborně fungují služby, ať už jsou to různé půjčovny, laundromat nebo restaurace, všude se setkáte s ochotnou asistencí. Docela neuvěřitelné, když uvážíme, že život na Havaji je pro místní natolik drahý, že velká část méně kvalifikovaných pracujících ani nevydělá na bydlení a žijí de facto jako bezdomovci na plážích nebo v autech.

Jídlo je skvělé, nicméně pro fanoušky bio a lokálních potravin bude zklamáním, že až 90 % potravin se dováží, včetně ovoce typického pro místní stravu. V posledních letech se ale to díky různým iniciativám a místním podnikatelům začíná měnit.

Nejlepší jídlo: ahi poke (syrový kořeněný tuňák s avokádem a cibulí) v restauraci Sansei, kokosová a čokoládová zmrzlina bez mléka od „kokosového Glenna“ (Coconut Glenn), čerstvá ryba moi v Pacific’O.

Restaurace na Maui:

Mama’s Fish House – Pa’ia – fine dining, velmi klasická restaurace s vlastní romantickou pláží, kam se bez rezervace nedostanete, zato u ryby se dozvíte i to, kdo ji ulovil a místním drinkům se nedá odolat! (Večeře pro dva od 250 dolarů.)
http://www.mamasfishhouse.com/

Pacific’O, Sansei – Lahaina – fine dining, Lahaina – moderní restaurace zaměřená na bio a lokální potraviny (šéfkuchař má vlastní zahrádku na bylinky a zeleninu), lepšího tuňáka jsem v životě nejedla! Skvělý výběr vína. Rezervaci doporučuji. (Večeře pro dva od 250 dolarů.)
http://pacificomaui.com/

Longhi’s – Lahaina – velmi příjemná restaurace, kde jsme si po předchozí výborné zkušenosti udělali rezervaci i Vánoční večeři. Rozhodně doporučuji humra se srdcovkami pro dva. (Večeře pro dva od 150 dolarů.)
http://longhis.com/

Sansei Seafood Restaurant & Sushi Bar – Kihei – skvělé ryby a sushi v moderním i fusion provedení. Cokoli mají v lístku označeno jako „must try“ rozhodně vyzkoušejte. Rezervace nutná, jinak riskujete dlouhé a nejisté čekání na baru. (Večeře pro dva od 200 dolarů.)
http://www.sanseihawaii.com/

Colleen’s, Hana Hou Cafe – lokální, trochu hipsterské, ale velmi autentické podniky v Haiku. V Colleen’s mají výtečné burgery z místního hovězího, v Hana Hou vás zase překvapí majitel, rodilý Pařížan, který zde už 17 let vaří havajské speciality – právě zde jsme poprvé ochutnali místní „plate“, což je velký talíř nebo spíš podnos, který si sami sestavíte z výběru několika tradičních dobrot – většinou jde o nějakou verzi vepřového na páře, sépie se špenátem, lososový studený salát, rýži, těstovinový salát a dezert. (Oběd pro dva cca 60 dolarů).
http://colleensinhaiku.com/
http://www.hanahoucafe.com/

Charley’s – Pa’ia – velmi „country“ podnik, kde večer hraje živá hudba, my jsme sem ale často mířili na vydatnou snídani – kovbojskou loco moco, klasická vajíčka nebo palačinky. (Snídaně pro dva cca 40 dolarů).
http://charleysmaui.com/

Fat Daddy’s – Kihei – gril s udírnou a skvělý hovězí brisket nebo vepřová žebírka. Takové si v Praze nedáte. (Oběd/večeře pro dva od 80 dolarů).
http://fatdaddysmaui.com/

Často jsme nakupovali jídlo s sebou v supermarketu Wholefoods v Kahului, v Mana Foods v Pa’ia nebo ve Foodlandu v Kihei. Ve všech třech seženete skvělé studené i teplé jídlo na piknik na pláži nebo na výlet. Kolem cest každou chvíli narazíte na stánky s čerstvými kokosy, smoothies a banánovým chlebem, případně na pojízdné stánky s ledovou tříští, krevetami a burgery.
http://www.wholefoodsmarket.com/stores/maui
http://manafoodsmaui.com/
http://www.foodland.com/stores/foodland-kihei

Ubytování:

Doporučila bych se vyhnout turistickým rezortům na jižním Maui (i když na druhou stranu, pokud vám tento typ hromadného bydlení nevadí, ocitnete se v nablýskaném Haole-woodu a na pláži možná potkáte nějakou celebritu). Pokud jde o kvalitu, v této lokalitě záleží čistě na tom, kolik chcete utratit, vybere si každý.

Já bych na Maui doporučila dva menší „butikové“ hotely Mama’s Fish House a Pa’ia Inn v Pa’ia – celkově je Pa’ia příjemné místo, odkud se dá dobře vyrážet na výlety po celém ostrově. Na druhé straně ostrova, v krásném historickém, původně velrybářském městečku je to zase Lahaina Inn, místo, kde se přeneste v čase tak o 100 let.

Na Lanai je výběr jednoduchý – jsou zde jen dva 4 Seasons rezorty, jeden z hotelů je přímo na pláži s krásným korálem pro dobré šnorchlování.

http://www.mamasfishhouse.com/
http://paiainn.com/
http://www.lahainainnhawaii.com/
http://www.fourseasons.com/manelebay/

Doprava:

Bez auta se neobejdete. A určitě doporučuji 4×4 – vzhledem k tomu, že nejběžnějším autem v půjčovně je Jeep Wrangler, to nebude problém. V autopůjčovně se dozvíte řadu omezení, kam nemáte jezdit, ale o nic riskantního se nejedná – silnice jsou v pohodě a i na těchto místech jsme samozřejmě potkávali jiná auta. Ale je třeba nepodcenit počasí – bleskové a silné povodně na Maui nejsou nic mimořádného.

Praktické informace:

Nám bohatě stačil průvodce Lonely Planet, ke kterému mám dvě poznámky:

  1. Doporučené restaurace nám opakovaně doporučovali i místní, a většinou byly opravdu dobré nebo aspoň odpovídaly popisu, toho není třeba se bát.
  2. Slabší je to s doporučeními na výlety, vyložené zklamání představovala například vyhlášená „cesta do Hany“, až směšně působily některé „vodopády“ – například Twin Falls je bahnitá říčka, kde se může chtít vykoupat jen opravdový turista – nadšenec (ale bylo jich tam docela dost). Doporučení na hezká místa proto raději získávejte od známých cestovatelů nebo místních.

Naše Top 10:

  • Východ slunce a následný trek na Haleakala – využijte úvodního jet lagu a vyrazte do výšky přes 3000 m.n.m. na fascinující východ slunce nad ostrovy.
  • Výlet na Lanai – malý ostrov, kde se zastavil čas – na náměstí si užijete ospalou atmosféru, jaká tu trvá už více než 100 let, pak si poslechnete nadšení místních z nového majitele (Larry Ellison) a jeho přínosu a plánech pro ostrov.
  • Lahaina – staré velrybářské městečko, odkud se dá vyrazit na další výlety po moři.
  • Pa’ia a cesta do Hany – malé, trochu hippie městečko, kde nikdo nespěchá, ale které přeje řemeslům a nakupování všeho druhu, cestu do Hany, kterou každý průvodce velebí, sice nevynechávejte, ale to nejlepší je až za Hanou.
  • Red Sand Beach v Haně – krásná pláž s červeným pískem, malá a těžko přístupná, koupání v tůňce za skalnatým výběžkem, jedno z mála míst, kde můžete „po evropsku“ odložit horní díl plavek.
  • Objet celý ostrov – ačkoli to mapa z autopůjčovny zakazuje, je to jeden z nejhezčích zážitků: protože se jedná o aktivitu na pár hodin, zažijete prudce se měnící krajinu v měnícím se světle, my byli těmi výhledy tak unešení, že jsme zapomněli fotit.
  • Pláže od Kihei po Makenu – všechny odstíny zlatého písku
  • Hookipa Lookout & Beach – z vyhlídky pozorujte divoký oceán, a pokud to vlny dovolí, tak i špičkové surfaře, na pláži zase obrovské želvy
  • Whalewatching – prosinec je na Maui hlavní sezónou i pro velryby, nenechte si je ujít na vyhlídkách ani na moři (doporučujeme výlety s Pacific Whale Foundation – peníze, které zde utratíte, jsou na podporu a výzkum mořského života, personálu, který tvoří především dobrovolníci, se odvděčíte spropitným.
  • Stand Up Paddle Board neboli SUP – moderní a jednodušší surfování na velkém prkně s pádlem – na rozdíl od klasického surfu se dá zvládnout během pár dnů (a ještě se hezky opálíte).

Nakupování aneb co si přivézt z Havaje:

Originální místní šperky (pravé kovy, perly i kameny) – Sophie Grace Maui (Pa’ia).

Bikini (na Havaji se zásadně nosí jiný spodek a vršek) – Lorenzo a další butiky v Pa’ia.

Originální sluneční brýle Moku, dřevěné, s vypáleným „tetováním“ (Haiku a Lahaina).

Surfařské oblečení seženete na každém rohu, opravdu velká koncentrace známých značek a hezkých butiků je třeba v Lahaině.

Lokální pivo, čokoláda, makadamové ořechy, sušené ovoce (vhodné i jako dárky) – Wholefoods v Kahului, Mana Foods v Pa’ia, Foodland v Kihei.

Místní výtečné čokoládové bonbóny s makadamem a kokosem seženete i na letišti.

Naopak na klasické „americké“ nakupování a značky na Maui nenarazíte; jeden outlet je v Lahaině a jedno nákupní centrum s předními značkami jsme našli poblíž luxusních rezortů ve Wailea (Shops at Wailea) – ale na Havaji je zřejmě vždycky lepší jít na pláž než nakupovat, tam zklamaní nebudete (a pláže ve Wailea jsou opravdu nádherné).

Sporty:

Na Maui narazíte na pláže všeho druhu, s pískem bílým, zlatým, černým i červeným, kamenité, s útesy, ale i zcela hladké, s pozvolným vstupem do moře, na návětrných stranách navíc najdete místa vhodná ke kitingu, jinde zase k surfování nebo paddle boardingu. Protože na Havaji je údajně nejzdravější vzduch na světě, chodila jsem často běhat – kolem pláží v Kihei vedou příjemné zpevněné chodníky, ale běžně se běhá i po silnicích. Rovněž vhodnou začátečnickou pláž pro surfování a paddle boarding jsme našli v Kihei; na většině pláží poblíž zástavby nebo resortů vždy najdete sprchy a toalety, pouze na těch odlehlých není nic nebo maximálně suché toalety.

Jinak se po celém ostrově dá podnikat řada výletů, autem i pěšky, v horách v národním parku Haleakala můžete podniknout i několikadenní treky s přenocováním (opět nutné plánování a rezervace chaty na přespání alespoň dva-tři měsíce předem).

NP Haleakala: http://www.everytrail.com/best/hiking-haleakala-national-park

Pro nákup a pronájem sportovního vybavení, rady pro začátečníky, tipy na vhodné pláže: http://www.hawaiianisland.com/

Náklady:

Na Havaji je draho. Jako určité měřítko se dá vzít benzín – v době našeho pobytu stál benzín v kontinentálních USA cca 1,60 USD za galon, zatímco na Maui 3,90 a na Lanai dokonce 6,90! Podobně drahé jsou zde i jídlo a služby, pro představu surfařské prkno na den stojí cca 100 dolarů. Zkrátka když se nechcete nijak omezovat a dovolenou si užít, připravte se na to, že vás bude stát cca 500-600 USD na den (bez ubytování).

Cestovní doporučení:

Cestu tam jsme plánovali jako nejkratší možnou, tj. pouze s dvouhodinovými přestupy v Londýně a v Los Angeles – a přesto (nebo právě proto) nás zhruba třicetihodinové cestování značně zmohlo. Naopak na zpáteční cestě jsme měli cca desetihodinovou zastávku v Dallasu, kde jsme si pronajali hotelový pokoj a kombinace sprcha-postel-sprcha způsobily, že zbytek cesty jsme strávili svěží a v pohodě. Takže příště asi půjdeme stejnou cestou (přece jen let Kahului – Dallas trvá cca 9-10 hodin a Los Angeles – Kahului cca 6-7). Pokud máte dost času, dá se taková zastávka spojit i s vícedenním výletem někde na přestupním místě v USA.

Proč jet:

Poprvé jsme o Havaji přemýšleli, když manžel žil a pracoval v Kalifornii, kam jsem za ním jezdila, ale i tenkrát nám to nakonec vždycky přišlo zbytečně daleko. Ano, je to daleko, opravdu dál už se jet ani nedá. A proto jsme taky první týden moc nerelaxovali, protože jsme si pořád říkali, co všechno ještě chceme stihnout, protože už tam nikdy nepojedeme. Ale pak nám došlo, že se vrátíme. Možná už nepojedeme na Maui a Lanai a navštívíme raději další z ostrovů (určitě Big Island a Oahu), ale „aloha“ pohodová atmosféra, krásná příroda, hvězdné nebe, oceán a čerstvý vzduch určitě stojí za to na všech havajských ostrovech.

Úvodní foto: rickh710