Jeskyně v Niahu na východě Sarawaku jsou obrovským systémem chodeb a podzemních tunelů vzniklých v dobách, kdy ještě valnou část ostrova Borneo pokrývalo moře. S poklesem hladiny světového oceánu se pak začala objevovat podzemní bludiště, která později sloužila lidem jako příbytek, k získávání obživy, nebo je využívaly k pohřebním rituálům. Ze speleologického hlediska patří Borneo k pokladům a spousta jeskynních komplexů teprve čeká na detailnější průzkum. Ty v Niahu patří ale doposud k velice významným nalezištím, které pomáhají rozluštit hádanku naší minulosti.
Tropická jeskynní formace v oblasti, která neprošla dobou ledovou, se pyšní nebývale vysokou druhovou bohatostí. Vegetace na vápencovém podkladu se zcela odlišuje od jiných typů pralesa. V okolí jeskyní lze velice snadno pozorovat dravé ptáky specializované na lov netopýrů a pod převisy skal často hnízdí i ti opeřenci, kteří za normálních okolností k jeskyním vůbec neinklinují. Zajímavou taktiku si vyvinuly některé druhy vlaštovek, které za pomocí slinných žláz vytváří klihovitý sekret. Ten na vzduchu usychá a slouží jako tmel při stavbě hnízd, a proto se mu přezdívá hnízdní cement. Tato strategie se stala třem zde hnízdícím druhům téměř osudnou, když se přišlo na fakt, že jsou vlaštovčí hnízda poživatelná a mají dobré využití v kosmetice. Niah se rázem proměnil v centrum pro sběr vlaštovčích hnízd.
Sběrači permanentně osídlili některé jeskyně a za pomoci bambusových tyčí šplhali v naprosté temnotě, kterou narušovalo jen slabé světlo hořící svíčky, i několik desítek metrů vzhůru k jeskynním stropům, aby posbírali tolik ceněná hnízda. Vlaštovky málem rozkvět obchodu odsoudil k záhubě. V 90. letech se ale stali zákonem chránění a jejich sběr se smí provádět až po odchování mladých. Starší hnízda se ale na trhu netěší takové poptávce, jako čerstvá.
Sběr hnízd, ale i guána pokrývajícího dno jeskyní náleží od pradávna nejstarším obyvatelům lesů východního Sarawaku – etniku Punan. I přes nátlak čínských obchodníků a Malajců příchozích z nedaleké Bruneje si udrželi monopol při obchodu s těmito dvěma komoditami. Často obývali vchody do jeskyní netušíc, co se ukrývá v temnotě za jejich zády. Až v roce 1958 byly objeveny malby na stěnách v jedné z jeskynní. Stěny zdobily kresby červeným hematitem vyobrazující lodě a ornamenty připomínající mušle. V blízkosti maleb se nacházely i lidské ostatky, pozůstatky dřevěných schránek, keramika a rituální předměty, jako například kostěné předměty, dřevěné sošky, či mušle.
Nálezy se datují z období 4 až 20 tisíc let před naším letopočtem a patří mezi nejvýznamnější naleziště vývojové větve člověka. A další a další objevy stále přicházejí, jak archeologické práce postupují. Zdá se, že v dávných dobách byly právě jeskyně místem posledního odpočinku našich předků. Ostatně se o tom můžeme přesvědčit i na jiných lokalit v Indonésii, Vietnamu, nebo Číně odkud máme podobné záznamy. Žádné z jiných nalezišť ale nedosahuje takového významu a velikosti jako to v Niahu.
