Přestože se nový rok v čínském kalendáři už dávno přehoupl, oslavy neutichají. Miliony Číňanů po celém světě stále oslavují. Téměř v každém městě jihovýchodní Asie, ale samozřejmě nejen tam, je početná čínská komunita a ani Kuala Lumpur není výjimkou. Číňané byli od pradávna zdatní obchodníci, a tak když se blíží vítání nového roku, obchody se na několik dní zavřou a chod celého města se na čas skoro zastaví. Slavit musí chtě nechtě i příslušníci jiných menšin, a to že o národnostní pestrost hlavního města Malajsie není nouze, se nedá pochybovat. V jedné čtvrti najdete vše, od prvků hinduismu, buddhismu, až po islám samozřejmě.
Přestože nový rok nastal 8. února, oslavy stále přetrvávají a skončí až za šestnáct dní. Nástup každého roku je charakterizován jedním ze dvanácti znamení, které charakterově ovlivní děti narozené v daném roce, stejně jako znamení zvěrokruhu. Právě nastává rok opice, přesněji řečeno ohnivé opice, protože do hry vstupuje vždy i jeden ze čtyř elementů. Lidé narozeni ve znamení opice jsou označováni za přátelské, pozorné, ale i trochu arogantní.
Už od brzkého rána se ulicemi line rytmické bubnování, které je předzvěstí večerního lvího tance. Trénovat se přece musí. Samozřejmě až po muezínově písni, která svolává muslimy k pravidelné ranní motlitbě. Respekt a tolerance ostatních náboženství jsou zde mezi prvními v žebříčku hodnot. Kolem osmé už je naštěstí dobubnováno, a to už jsou i ti nejtvrdší spáči na nohou. Jakoby snad ani později trénovat nešlo! V Asii si ale na dlouhý spánek nepotrpí. Už od brzkých hodin je na ulicích rušno. V indické restauraci poblíž hlavního tržiště je dávno navařeno na dnešní den. Popíjím kávu se sladkým kondenzovaným mlékem a pozoruji okolní cvrkot. Indičtí naháněči pokřikují na kolemjdoucí, ve snaze získat nové strávníky, zatímco uvnitř restaurace obsluhují dvě Malajky. Chody jsou každý den stejné – rýže, smažená zelenina, omáčky s masem a samozřejmě sambal – typická malajská čili omáčka. Spíše než klasické indické menu se nabídka blíží asijské fúzi.
Venku na ulici už je pořádně rušno. Davem se prodírají Indky oděné do pestrobarevného sárí, kdežto čínská část obyvatelstva volí spíše rudý stejnokroj. To proto, že červená barva přináší štěstí. Podle pověry se nový rok začal slavit po zdolání mořské nestvůry, která měla zničit svět. Netvor ale nesnesl pohled na červenou barvu, oheň a hluk. Z této legendy vzešly zvyky doprovázející příchod nového roku – červené lampiony, které zdobí ulice a chrámy, ohňostroje a hlasité průvody. A právě červený oděv je ten nejvhodnější na první den nového roku a hlavně na návštěvu chrámu, kde je v tento den opravdu rušno.
Nový rok provází spousta tradic, stejně jako naše Vánoce. Především se neuklízí, prý kolik smítek na novoroční podlaze, tolik i peněz do dalšího roku. Finanční stránku si pojišťují i pálením fiktivních peněz. Zdejší pověry se i zdá se vyplní, protože právě čínské menšiny patří v zahraničí mezi bohatší vrstvy. K tradicím patří i obdarování dětí. S nástupem nového roku dostanou od rodičů jak jinak než peníze. Naše tradice dávání dárků je sice trochu poetičtější, ale hold jiný kraj, jiný mrav.
