Měsíc: Únor 2016

Kuala Lumpur a ohnivá opice

Posted on by

Přestože se nový rok v čínském kalendáři už dávno přehoupl, oslavy neutichají. Miliony Číňanů po celém světě stále oslavují. Téměř v každém městě jihovýchodní Asie, ale samozřejmě nejen tam, je početná čínská komunita a ani Kuala Lumpur není výjimkou. Číňané byli od pradávna zdatní obchodníci, a tak když se blíží vítání nového roku, obchody se na několik dní zavřou a chod celého města se na čas skoro zastaví. Slavit musí chtě nechtě i příslušníci jiných menšin, a to že o národnostní pestrost hlavního města Malajsie není nouze, se nedá pochybovat. V jedné čtvrti najdete vše, od prvků hinduismu, buddhismu, až po islám samozřejmě.

Přestože nový rok nastal 8. února, oslavy stále přetrvávají a skončí až za šestnáct dní. Nástup každého roku je charakterizován jedním ze dvanácti znamení, které charakterově ovlivní děti narozené v daném roce, stejně jako znamení zvěrokruhu. Právě nastává rok opice, přesněji řečeno ohnivé opice, protože do hry vstupuje vždy i jeden ze čtyř elementů. Lidé narozeni ve znamení opice jsou označováni za přátelské, pozorné, ale i trochu arogantní.

Už od brzkého rána se ulicemi line rytmické bubnování, které je předzvěstí večerního lvího tance. Trénovat se přece musí. Samozřejmě až po muezínově písni, která svolává muslimy k pravidelné ranní  motlitbě. Respekt a tolerance ostatních náboženství jsou zde mezi prvními v žebříčku hodnot. Kolem osmé už je naštěstí dobubnováno, a to už jsou i ti nejtvrdší spáči na nohou. Jakoby snad ani později trénovat nešlo! V Asii si ale na dlouhý spánek nepotrpí. Už od brzkých hodin je na ulicích rušno. V indické restauraci poblíž hlavního tržiště je dávno navařeno na dnešní den. Popíjím kávu se sladkým kondenzovaným mlékem a pozoruji okolní cvrkot. Indičtí naháněči pokřikují na kolemjdoucí, ve snaze získat nové strávníky, zatímco uvnitř restaurace obsluhují dvě Malajky. Chody jsou každý den stejné – rýže, smažená zelenina, omáčky s masem a samozřejmě sambal – typická malajská čili omáčka. Spíše než klasické indické menu se nabídka blíží asijské fúzi.

Venku na ulici už je pořádně rušno. Davem se prodírají Indky oděné do pestrobarevného sárí, kdežto čínská část obyvatelstva volí spíše rudý stejnokroj. To proto, že červená barva přináší štěstí. Podle pověry se nový rok začal slavit po zdolání mořské nestvůry, která měla zničit svět. Netvor ale nesnesl pohled na červenou barvu, oheň a hluk. Z této legendy vzešly zvyky doprovázející příchod nového roku – červené lampiony, které zdobí ulice a chrámy, ohňostroje a hlasité průvody. A právě červený oděv je ten nejvhodnější na první den nového roku a hlavně na návštěvu chrámu, kde je v tento den opravdu rušno.

Nový rok provází spousta tradic, stejně jako naše Vánoce. Především se neuklízí, prý kolik smítek na novoroční podlaze, tolik i peněz do dalšího roku. Finanční stránku si pojišťují i pálením fiktivních peněz. Zdejší pověry se i zdá se vyplní, protože právě čínské menšiny patří v zahraničí mezi bohatší vrstvy. K tradicím patří i obdarování dětí. S nástupem nového roku dostanou od rodičů jak jinak než peníze. Naše tradice dávání dárků je sice trochu poetičtější, ale hold jiný kraj, jiný mrav.

Jeskyně Niah

Posted on by

Jeskyně v Niahu na východě Sarawaku jsou obrovským systémem chodeb a podzemních tunelů vzniklých v dobách, kdy ještě valnou část ostrova Borneo pokrývalo moře. S poklesem hladiny světového oceánu se pak začala objevovat podzemní bludiště, která později sloužila lidem jako příbytek, k získávání obživy, nebo je využívaly k pohřebním rituálům.  Ze speleologického hlediska patří Borneo k pokladům a spousta jeskynních komplexů teprve čeká na detailnější průzkum. Ty v Niahu patří ale doposud k velice významným nalezištím, které pomáhají rozluštit hádanku naší minulosti.

Tropická jeskynní formace v oblasti, která neprošla dobou ledovou, se pyšní nebývale vysokou druhovou bohatostí. Vegetace na vápencovém podkladu se zcela odlišuje od jiných typů pralesa. V okolí jeskyní lze velice snadno pozorovat dravé ptáky specializované na lov netopýrů a pod převisy skal často hnízdí i ti opeřenci, kteří za normálních okolností k jeskyním vůbec neinklinují. Zajímavou taktiku si vyvinuly některé druhy vlaštovek, které za pomocí slinných žláz vytváří klihovitý sekret. Ten na vzduchu usychá a slouží jako tmel při stavbě hnízd, a proto se mu přezdívá hnízdní cement. Tato strategie se stala třem zde hnízdícím druhům téměř osudnou, když se přišlo na fakt, že jsou vlaštovčí hnízda poživatelná a mají dobré využití v kosmetice. Niah se rázem proměnil v centrum pro sběr vlaštovčích hnízd.

Sběrači permanentně osídlili některé jeskyně a za pomoci bambusových tyčí šplhali v naprosté temnotě, kterou narušovalo jen slabé světlo hořící svíčky, i několik desítek metrů vzhůru k jeskynním stropům, aby posbírali tolik ceněná hnízda. Vlaštovky málem rozkvět obchodu odsoudil k záhubě. V 90. letech se ale stali zákonem chránění a jejich sběr se smí provádět až po odchování mladých. Starší hnízda se ale na trhu netěší takové poptávce, jako čerstvá.

Sběr hnízd, ale i guána pokrývajícího dno jeskyní náleží od pradávna nejstarším obyvatelům lesů východního Sarawaku – etniku Punan. I přes nátlak čínských obchodníků a Malajců příchozích z nedaleké Bruneje si udrželi monopol při obchodu s těmito dvěma komoditami. Často obývali vchody do jeskyní netušíc, co se ukrývá v temnotě za jejich zády. Až v roce 1958 byly objeveny malby na stěnách v jedné z jeskynní. Stěny zdobily kresby červeným hematitem vyobrazující lodě a ornamenty připomínající mušle. V blízkosti maleb se nacházely i lidské ostatky, pozůstatky dřevěných schránek, keramika a rituální předměty, jako například kostěné předměty, dřevěné sošky, či mušle.

Nálezy se datují z období 4 až 20 tisíc let před naším letopočtem a patří mezi nejvýznamnější naleziště vývojové větve člověka. A další a další objevy stále přicházejí, jak archeologické práce postupují. Zdá se, že v dávných dobách byly právě jeskyně místem posledního odpočinku našich předků. Ostatně se o tom můžeme přesvědčit i na jiných lokalit v Indonésii, Vietnamu, nebo Číně odkud máme podobné záznamy. Žádné z jiných nalezišť ale nedosahuje takového významu a velikosti jako to v Niahu.

Pastoral and other motives of Tana Toraja 2

Posted on by Honza Škovran

Do not tell me that you do not like chocolate! You may not like coffee or tea but chocolate? Everybody loves it and our struggle for weight control usually goes down the drain when we see chocolate within our reach. But how does it grow? Tea and coffee growing is much better known but chocolate is kind of a mystery. Once I bought a coconut-like cocoa in the market in rural Guatemala but so far it eluded me to see it growing and finally this trip to saved me another one to Côte d’Ivoire, the world number one producer! Left, you can see, it does not have to be dug out from the ground. It grows on the branches of the cacao tree. In the rows hanging below the tree branches. What a beauty to look at them.

Cocoa is not the only unusual food or spice to be found alongside of the mountain roads of Toraja Land. After all we are on Sulawesi, a neighbor of Moluccas, the Spice Islands! On the tree just next to the one with hanging chocolate there is another attraction:
What this can be? Everybody has it in his/her kitchen and even if used rarely the smell can be recognized by all. We saw it for the first time on our honeymoon, well before the age of digital photography, on an island famous for it. Off the coast of Tanzania, its name even sounds and smells like it. Zanzibar Island and the spice is CLOVE. Here rather unceremoniously being dried next to road and clove frequently covered by the fumes of the passing vehicles. To strengthening its perfume magic?